Pochází ze Slovenska, je Maďarka a v novém českém filmu Fair Play hraje devatenáctiletou holku, která miluje sprint a již její trenér nutí dopovat. Mladá herečka Judit Bárdosová je ráda, že tu dobu nezažila.
V socialistickém Československu se píše rok 1983 a ona ví, že nebude-li poslušná, s vrcholovým sportem končí. Matku má disidentku a uklízečku, její první láska nečekaně emigruje a ona stojí před rozhodnutím, co dál…
Snímek o stále tabuizovaném tématu dopingu za éry socialismu podle vlastního scénáře režírovala Andrea Sedláčková (Oběti a vrazi, Musím tě svést) a premiéru bude mít 6. března.
LN Ve filmu vás vidíme běhat v plynové masce, s pneumatikou přivázanou k pasu… Jak vyčerpávající bylo hrát sprinterku?
Měla jsem v Bratislavě trenéra, od února do léta, než jsme začali natáčet. Chodil se mnou třikrát týdně do haly, mohla jsem pozorovat sportovce – jak si povídají, co dělají, prožívají. To mi hodně pomohlo. Dvakrát týdně běžecký trénink, jednou posilovna. Trpělivě mi vysvětlovali, jak mám používat ruce a nohy. Bavilo mě to. Teď už se nedokážu přinutit, abych si sama dávala tak intenzivně do těla, ale pro film byl trénink zásadní. Měla jsem potřebné svaly a navíc přirozeně zhubla. Neobešla bych se ale bez dublérky, protože třeba při natáčení velkých závodů bych musela běžet tolikrát, že bych nejspíš padla vyčerpáním.
LN Fyzická příprava je jedna věc, psychická druhá. Co jste si říkala, když jste si vy, narozená v roce 1988, přečetla scénář o letech 1983 a 1984?
Měla jsem radost, že je to jiné, neotřelé, vlastně retro. Je to silný příběh – když je někomu devatenáct, chce být dobrý v tom, co dělá, chce dosáhnout maximum, chce toho maxima dosáhnout sám za sebe a cítí, že má k tomu sílu i schopnosti.
LN A najednou mu někdo všechno vezme, protože si odmítne píchat ilegální dopingové látky…
Jenže Anna chce hrát fér, proto se ten film tak jmenuje.
LN Přemýšlela jste, jaké bylo, žít v osmdesátých letech?
Jsem ráda, že jsem tu dobu nezažila. Rodiče mi o ní vyprávěli: Jednou za rok za hranice, když máte štěstí. Pak prohlídky celníků, otázky, co máte v kufru, proč tam jedete. Když jsme vstoupili do schengenského prostoru, naši byli hrozně šťastní, a já to přitom vůbec neprožívala… Ale pak jsem si uvědomila, že můžu jet do Německa, Chorvatska i Anglie, kdy chci, a je to každému jedno. Jenže takhle to nebylo. Vždyť moje hrdinka Anna se musí rozhodovat jako dospělá. Teď je mi pětadvacet, a když si vzpomenu, jaké jsem byla v devatenácti dítě… Můj život je rozhodně pohodlnější, bezstarostnější, než měla Anna.
LN Vysvětloval vám někdo politické zákulisí doby?
Studovala jsem fenomén státem řízeného dopingového programu, do kterého se moje postava v normalizačním Československu dostane. Četla jsem o tom ve slovenském týdeníku Týždeň, kde bylo hlavní téma o olympiádě v Los Angeles v roce 1984, což je ve filmu jeden z motivů. Psaní scénáře muselo být pro Andreu Sedláčkovou vzrušující, snažit se dobrat pravdy; vždyť scénář vznikl na základně skutečných událostí, a ještě o tom nikdo nic nenatočil. Doping je aktuální, zajímavé téma.
Celý rozhovor s herečkou Judit Bárdosovou o filmu Fair Play i o jejím otci, který kandiduje na slovenského prezidenta, si přečtěte v magazínu Pátek. Vyjde 14. února.
Co ještě najdete v magazínu Pátek LN:
|
