V hodnosti desátníka a později rotného působil jako tlumočník sovětských poradců. Šedivý, který byl v letech 1970-71 z politických důvodů půl roku vězněn, tuto epizodu ze svého životopisu doposud veřejně neuváděl.
„Nechtělo se mi veřejně se ke službě pro VKR vyjadřovat, neboť každé životní období, respektive mimořádné okolnosti a zážitky, je potřeba vsadit do širších souvislostí, do kontextu doby,“ napsal o tom LN.
O jeho službě v kontrarozvědce podle Šedivého věděl od roku 1989 ministr zahraničí Jiří Dienstbier a řada dalších přátel a spolupracovníků. Jiří Dienstbier to dnes potvrzuje: „Ano, řekl mi to,“ říká Dienstbier. „Na vojně jsme si nemohli vybírat, takže pro mě to nebyl žádný problém,“ dodává Dienstbier.
Podle nedávno zveřejněných informací pracovali pro vojenskou kontrarozvědku i dva další polistopadoví ministři. Jako tajní spolupracovníci byli evidováni ministr obrany Miroslav Vacek a vnitra Richard Sacher.
Kariéru Jaroslava Šedivého u kontrarozvědky popisuje jeho spis, uložený v archivu ministerstva vnitra. Šedivý sloužil od listopadu 1952 u 2. dělostřeleckého pluku v Plzni. Do hledáčku Vojenské kontrarozvědky se dostal díky dobré znalosti ruštiny a členství v komunistické straně (od 2. ledna 1948).
| Další podrobnosti a rozhovor s Jaroslavem Šedivým si přečtěte v dnešním vydání deníku |
