Místo džungle skály a písek, místo dešťů žhavé slunce - to jsou základní rozdíly, jež odlišují snímek Mezi nepřáteli režiséra Florenta Emilia Siriho od amerických „vietnamských“ filmů. Barbarské chování vojáků zůstává stále stejné a je docela jedno, zda jde o Američany ve Vietnamu nebo Francouze v Alžírsku, vždycky nakonec dojde na mučení zajatců a vyvražďování domorodých vesnic.
Identická je i proměna, kterou procházejí dobrovolníci, již do války směřovali s naivně idealistickou představou „boje za vlast“. I Mezi nepřáteli - stejně jako ve zmiňované Četě - narazí nováček na zkušeného, cynického kolegu, jehož praktiky mu připadají nepřiměřeně brutální. Je pak otázkou nesmírně těžké bitvy sama se sebou obstát v boji a nepřestat být člověkem. Film Mezi nepřáteli se ovšem přidává na stranu těch snímků, jež potvrzují, že to prakticky není možné.
„Je to poprvé, co jsem inicioval vznik nějakého filmu. Nejen proto, že můj děda bojoval v alžírské válce a nikdy o tom nemluvil, nemluvilo se o tom ani ve škole,“ vysvětluje herec Benoit Magimel (Pianistka, Král tančí), proč se spojil s historikem a dokumentaristou Patrickem Rotmanem nad scénářem filmu o válce v Alžírsku.
Právě Magimelovi připadla role poručíka Terriena, který jako dobrovolník nastoupí v červnu 1959 k jednotce kdesi v Kabylii, aby nahradil padlého velitele.
Čekají ho nekonečné pochody vyprahlou krajinou, nečekané střety s povstalci Fronty národního osvobození a jejich záludné léčky, konflikty s domorodci, mučení, bezhlavé vraždění, propité noci a spory se seržantem Dougnacem (Albert Dupontel). Terrien se tomu všemu nejprve pokouší vzdorovat po vzoru svých humanistických ideálů. Když pochopí, že jsou v kontextu událostí zcela naivní, snaží se spoléhat na zdravý rozum, i o ten ale nakonec přijde.
Režisér Florent Emilio Siri (předtím natočil dva filmy právě s Magimelem, ale má za sebou i americkou zkušenost s Brucem Willisem a thrillerem Rukojmí) se soustředil na autentické vylíčení válečných zvěrstev, na jejichž pozadí se odvíjí osobní morální konflikt dvou mužů s rozdílným pohledem na realitu. Na ústřední dvojici jsou pak navěšeny osudy dalších vojáků, konfrontační jsou zejména ty týkající se alžírských Francouzů, kteří stále svádějí boj s tím, na kterou „stranu barikády“ vlastně patří.
Postavy v Siriho vyprávění vystupují z anonymity, každá si nese svůj příběh, své trauma a každá dokresluje obraz válečného šílenství. Je paradoxní, jak příliš se podobá tomu, co se dělo o pár let později ve Vietnamu, nebo nedávno v Afghánistánu či Iráku. Mění se pouze kulisy a národnosti, „princip boje“ zůstává stejný. I proto se drama Mezi nepřáteli programově nevyhýbá explicitním drastickým scénám.
| HODNOCENÍ LN **** |
|
Mezi nepřáteli (L´ennemi intime) Francie 2007 |
Pro Francouze, kteří teprve v roce 1999 připustili, že to, co se dělo v Alžírsku, byla válka, by měl tento film fungovat jako očistné vyslovení pravdy. Není to sice poprvé, co se válečná zvěrstva Francouzů v Alžírsku objevují na filmovém plátně (slavná Bitva o Alžír Gilla Pontecorva je už z roku 1966), ale například poprvé se tu objevuje skutečnost, že Francouzi v Alžírsku používali (mimo jiné) napalm.
Nicméně kdyby šlo jen o „foukání na staré bolístky“, film by neobstál. Jeho kvalita a atraktivita spočívá hlavně v tom, jak zapadá do mozaiky dramat o nejrůznějších válkách. Jak z jiného pohledu a jinýma očima přináší pohled na tytéž věci a vytváří spojnici mezi válkami, které kdysi byly, a těmi, které se odehrávají teď.
