Britští konzervativci jdou do voleb se zajímavým příslibem: ženy jsou ženy a my to právně ošetříme. Jinými slovy, necháme změnit zákon o rovnosti (Equality Act) z roku 2010 a jasně v něm definujeme pohlaví jako pohlavní orgán, s nímž se člověk narodí.
V našich zeměpisných šířkách by nám to mohlo připadat jako truismus, ale v Británii už tomu tak dávno není. Ve snaze o dosažení rovnosti tam převládl názor, že pohlaví – přesněji gender – je svobodným určením každého člověka.
Pokud se někdo cítí jako žena, je jedno, že se narodil s penisem. Je to žena v biologickém i právním slova smyslu. Truistické tvrzení, že „ženy mají vaginu“, je považováno za kontroverzní, až nenávistné.
V takovémto prostředí je konzervativní volební strategie některými považována za odvážnou. Pokud by totiž žena skutečně byla definována striktně jako biologická žena, znamenalo by to zamezení přístupu transgender osob na ženské toalety, jejich vyloučení z ženských sportů a tak dále. Všechny tyto kroky mohou být – a jistě také budou – jednou částí britské společnosti interpretovány jako diskriminační.
Normálně by si na to nejspíš konzervativci dali pozor, v těchto volbách ale nemají co ztratit. Po čtrnácti letech vládnutí se jejich preference pohybují pouze kolem 20 procent, zatímco levicoví labouristé mají víc než dvojnásobek.
Vládní strana tuší, že ji ve volbách čeká tak jako tak výprask, a proto sáhla k riskantnímu, ale u mnohých velmi populárnímu kroku: přestaňme se tvářit inkluzivně a řekněme konečně, že král je nahý – „žena je žena“.
