Dokonce i Waldemar Matuška si byl ve svém známém hitu jistý, že žlutá růže není zrovna elementem všeobecně rozšířeným. Jeho tvrzení, že „kromě Texasu tyhle růže nerostou“ bylo sice maličko přehnané – to víte, že rostou –, ale nad určitou výlučností žlutých růží se přece jen pozastavil.
Žlutokvětá růže k nám nikdy nepatřila. Plané žluté růže jsou původu asijského, na jihu Evropy je jistě znali už před dávnými věky, u nás se však staly běžnějšími až mnohem později.
Jisté je, že Tadeáš Hájek z Hájku popisoval v roce 1562 v Čechách jen růže barvy bílé, červené a tělné. O existenci žlutých růží se sice už na sklonku 16. století vědělo, ale soudilo se, že je to vlastně jen dílo svérázného způsobu pěstování těchto rostlin.
Pravda, heraldika zlatou růži znala, měli ji ve svém erbu páni z Hradce. Jenže co je žluté, vůbec nemusí být hned i zlaté. Nelze se tedy divit, že do českého umění žlutou růži přivedlo teprve 19. století. A její význam rozhodně nebyl vždycky růžový.
