Na pobřeží Kilifi se mimo jiné nachází nádherné korálové útesy, v hustých mangrovových lesích žijí ohrožené druhy ptactva, rybáři každý den zásobují místní gastronomické podniky čerstvými mořskými plody, turisté s oblibou tráví čas na plavbách po moři. Podobně jako třeba Uganda se ale Keňa i přesto rozhodla vsadit na výstavbu atomové elektrárny, píše portál The Guardian.
Současná keňská vláda počítá s tím, že k zahájení výstavby jaderné elektrárny by mělo dojít v roce 2027. Do provozu by se mohla dostat už o sedm let později. Cíl ale narazil na místní ochránce přírody, kteří se proti výstavbě snaží bojovat všemi dostupnými prostředky. Pořádají protesty a snaží se informovat místní veřejnost o nákladech, které s jadernou elektrárnou souvisí.
„Je to nejhorší ekonomické rozhodnutí, jaké jsme mohli pro naši zemi udělat. Pokud opravdu musíme investovat do jaderné energetiky, proč se pro ni nevybere místo, které by neznamenalo tak značné riziko pro ekologické bohatství. Proč se nezvolí lokalita, kde bychom v případě nehody jako země tolik neztratili,“ ptá se ochránkyně životního prostředí Phyllis Omido, která protesty vede a přišla s nimi poprvé již v loňském roce.
Výstavba se řeší také u soudu
Případ se dostal také k místním soudům. V žalobě stojí, že záměr o výstavbu byl uspěchaný i nezákonný. Konečný verdikt ještě není znám a měl by nastat v průběhu příštích měsíců. Ochránci přírody se obrátili s peticí také na zákonodárce, aby dali najevo, že místní obyvatelé nemají přesné informace o dopadech, které s výstavbou jaderné elektrárny souvisí. V petici se upozorňuje na možné problémy s bezpečnostní i nakládání s radioaktivním odpadem, a to v zemi, která je náchylná na sucho i časté záplavy.
Odborníci dávají protestujícím v mnohém za pravdu. Jaderná elektrárna totiž ohrožuje vodní život. Chladicí systém by z oceánu vysával velké množství vody a vracel ji o několik stupňů teplejší. To by mohlo vést k masivním úhynům ryb i jiných živočichů. Doplatit na to může i plankton, který je pro prosperující vodní ekosystém nepostradatelný.
O svou budoucnost se ale musí obávat také místní pracovníci v cestovním ruchu, rybáři či včelaři. „Jsme závislí na biologické rozmanitosti kolem nás. Turisté si velmi považují našeho životního prostředí. Cokoliv, co jej může změnit nebo zničit, ohrožuje naše živobytí,“ komentuje jaderný záměr jednapadesátiletý Justin Kenga.
Závazek klimatické neutrality jako argument
Keňská vláda hodlá za novou jadernou elektrárnu o výkonu 1 000 MW uhradit 2,9 miliardy britských liber (asi 81 miliard korun). Má jít o nízkouhlíkovou cestu ke zvýšení energetické bezpečnosti. Keňa aktuálně plánuje, že její ekonomika se do budoucna výrazněji industrializuje. K tomu ale bude potřebovat i dodatečně vyrobenou a levnou energii. Jaderná elektrárna se z tohoto pohledu jeví jako ideální.
V současné době pochází 90 procent keňské elektřiny z obnovitelných zdrojů. Solární a větrné kapacity však nejsou k dispozici nepřetržitě. Na druhé straně by ale jaderná energie učinila z Keni zemi závislou na dovozu uranu, to by mohlo zemi přitáhnout blíže k Rusku, které kontroluje téměř polovinu jeho světových zásob.
Keňská vláda zároveň argumentuje tím, že jaderná energie by měla v případě Keni změnit pravidla hry. Jde podle ní o nepostradatelnou součástí při řešení emisí uhlíku a zároveň poukazuje na kroky a cíle několika desítek jiných zemí, které v dalších letech s expanzí jádra počítají. Výstavba elektrárny by mohla znamenat také vytvoření několika tisíc pracovních míst.
