Původně zde byl domek, spíše sklad. Příliš malý na to, aby se z něj snadno dalo udělat víkendové bydlení. Za vysokým dřevěným plotem byly skryté ruiny bývalé likérky. Plán byl poměrně prostý: když se ukázalo, že na opravu ruiny nejsou peníze, měl se domek zbořit a uvolnit místo moderní dřevostavbě.
Architekt Martin Kožnar ale domek bořit nechtěl. „Přišlo mi to škoda bourat, vnímal jsem, že ta masivní materie domu s klenbami a pultovou střechou je krásná,“ vysvětluje.
Navrhl proto zvednutí střechy, aby se vytvořil podkrovní prostor pro spaní, a pohrál si s dispozicí, aby se dovnitř všechno vešlo.
Cílem pak bylo kombinovat drobné detaily, aby se zachovalo co nejvíce starého a propojilo se to s novým – reprezentovaným hlavně prosklenými plochami a dřevem.
Také ruiny chtěl využít a z nevýhody udělat výhodu. Domek se k nim otevřel velkým „spacím“ oknem. Až v průběhu realizace, když se odstranil plot oddělující pozemek kolem domku, se ukázalo, jak skvělé to bylo rozhodnutí.
Torzo zdí staré likérky se místo skrývání naplno odhalilo. Dalším krokem byla terasa, která je přímo nad zbytky základů. Situace tak připomíná místa s antickými vykopávkami, kde se dává nahlédnout na stopy dávných časů.
