Přesně před pětatřiceti lety touhle dobou seděl vynervovaný Steven Spielberg na schodech před kinem a čekal, jak testovací publikum ohodnotí jeho Čelisti. Krátce poté, co se na plátně zjeví obří (mechanický) žralok (na place přezdívaný „Bruce“), vypotácel se prý ze sálu muž, vyblil se do květníku, pak se krátce zamyslel... a vrátil se dovnitř. Spielberg tuhle historku vždy zakončoval slovy „a v tu chvíli jsem věděl, že to máme v kapse“, protože co už je lepšího než natočit film, u kterého diváci sice zvrací, ale stejně ho chtějí vidět až do konce.
Čelisti se označují za počátek moru „letních blockbusterů“, které opanují kina a jsou distribuovány po vzoru bombardování Drážďan téměř do každého domu, ano, dělá se to teprve pětatřicet let a může za to ten zvracející muž. Před Čelistmi (p. č.), v dobách, na něž filmoví kritici vzpomínají se slzou v oku, se filmy do kin posílaly opatrně, místo marketingu se spoléhalo na šeptandu, na to, že si lidi „řeknou“, že film stojí za to, a zůstávaly v kinech měsíce, i léta (nebylo to úplně přesně tak, ale proč by filmoví kritici nemohli mít své legendy), ale na takový trhák, jakým se Čelisti zdály po testovacích projekcích, se studiu vyplatilo vsadit kapitál, vyrobit stovky kopií a poprvé v historii filmu zaplatit velkolepou televizní kampaň. Po Čelistech už byl film jiný, už nebyl kontinuální, nebyl se svými diváky léta jako obrazy v galeriích, ale změnil se ve zboží rychlé spotřeby, ve vrhací šipku, která se hodí do terče. Když se strefí do černého, chvíli se tam nechá, ale nikdy moc dlouho, aby nezabírala místo těm, které ještě svíráte v dlani. Kritik Peter Biskind dokonce o Spielbergovi napsal, že byl „trojským koněm, díky němuž hollywoodská studia opět získala svou moc“, takže dnes všemi milovaný režisér bude mít v učebnicích už možná navždy nálepku ničitele.
Čelisti mají všechno, na čem si studia od té doby zvykla vydělávat miliardy: rychlokvašená pokračování (Čelisti 4: Pomsta jsou považovány za jeden z nejhorších filmů všech dob), pouťové atrakce, merchandising, všechno, čím se obecně opovrhuje, ale co davy milují. Ale k tomu ještě punc filmu, který může za všechny ty Prince z Persie a A-Team a Stmívání a Piráty z Karibiku a Transformers a všechny další velkofilmy, které vznikly „podle slavné předlohy“, aby nemátly diváky zároveň jak novou formou, tak novým obsahem, a které smí zůstat v paměti jen do chvíle, než přijde další ze stejného kadlubu, který ty předchozí vymaže z paměti (kdo z vás si pamatuje Van Helsinga?). A za to, že poslední díl Harryho Pottera je v reklamě označován za „filmovou událost této generace“. Ten film za to nemůže, je dobrý, jeho tvůrci při natáčení málem umřeli vyčerpáním, scénář se přepisoval přímo na place těsně před natáčením a mechanický Bruce se po spuštění do vody okamžitě potopil, takže ho museli lovit potápěči. Čelisti za to nemohou, to diváci, protože chtějí to, co filmoví kritici nemají rádi. A je samozřejmě otázka, jestli by se tohle všechno stalo, kdyby si ten pán před pětatřiceti lety nedal k snídani ten párek od předvčerejška...
