Pro dnešní informační postindustriální společnost, kdy se masová sériová výroba přesouvá do zemí s levnější pracovní silou, je typické, že se ve městech objevuje řada opuštěných továren z 19. a 20. století - brownfields. Jde o rozlehlé areály v těsné blízkosti centra napojené na městskou hromadnou dopravu a inženýrské sítě.
Staré fabriky mají neopakovatelnou poezii architektury paláců industriálního věku. Jsou to malá města, kde pracovaly desetitisíce lidí, místa technického pokroku, ale i emancipace proletariátu.
Dnes jsme stavěni před otázku, co s nimi. Dlouhá léta nevyužité pozemky v centru měst každým rokem zvyšují svoji hodnotu, ze které je možno investovat jejich obrodu v novou plnohodnotnou obytnou čtvrť a naplnit pravidla revitalizovaného města. Tedy splnit podmínky docházkových vzdáleností, promíchání bydlení, obchodů, pracovních příležitostí, služeb, škol, kultury a rekreace do jednoho životaschopného celku.
Zrekonstruovat, nebo vyhodit do povětří?
Revitalizace brownfields se dá provádět dvěma způsoby. Buď paláce výroby s využitím jejich historické paměti, příjemného lidského měřítka, tradičních materiálů a gradujících proporcí zrekonstruujeme a vhodně dobudujeme, jak se tomu nyní děje například v Karlíně. Nebo je vyhodíme do povětří a postavíme zde administrativní komplexy, bytovky, supermarket a multikino, jak se to stalo na Smíchově a nyní aktuálně hrozí v Holešovicích a Vysočanech.
Z Karlína se postupem let stává ne snad luxusní čtvrť, jako jsou Vinohrady, ale určitě rozvíjející se duchem mladá část města, kde se v mnohovrstevnaté koláži potkává romantické kouzlo 19. století s přívětivým „user friendly“ designem dnešní architektury. Jako vzorový příklad jsem si vybral rekonstrukci a dostavbu někdejšího ČKD - Palác Karlín a Corso Karlín, které projektuje světoznámý katalánský architekt Ricardo Bofill.
Tyto realizace získaly ocenění odborné poroty Best of Reality v letech 2000 a 2001 a „Stavba Roku 2001“. Dnes se v podobném stylu spojujícím klasický řád architektury se současností buduje Corso II, jež respektuje měřítko a urbanismus starého Karlína.
Naopak odpuzujícím příkladem mohou být snahy stavět mrakodrapové městečko ve zdemolovaných Holešovicích nebo plánované plošné demolice fabrik ČKD ve Vysočanech. Charakteristická vznosná industriální architektura první poloviny dvacátého století nabízející radostná překvapení, lofty a mezonety, má být nahrazena tuctovou architekturou, u které se zde operující developerské firmy ani nezatěžují uvádět jména autorů. Kolben Tower a národní fotbalový stadion Již se chystá nová osmdesátimetrová výšková dominanta „Kolben Tower“ a místo divadla nebo koncertní síně se zde uvažuje o populisticky otravném umístění padesátitisícového národního fotbalového stadionu. To budou mít zdejší obyvatelé dozajista radost...
Ano, konverze starých budov ČKD je logisticky intelektuálně náročnější, ale výsledný efekt probuzené čtvrti s jedinečnou stoletou historií slavné Českomoravské Kolben Daněk je hodnotou, kterou nenakoupíte v sebelepším nákupním centru. Bylo to ostatně právě tady, kde v roce 1989 dělníci ČKD poslali na smetiště dějin komunistu Štěpána svým nezapomenutelným skandováním: „Nejsme malé děti!“.
Brownfields jsou rozlehlé areály blízko centra napojené na MHD a inženýrské sítě
***
Díly seriálu
1. Co je to vlastně město?
2. Obchod a banky
3. Víra, památky a hřbitovy
4. Vláda a administrativa
5. Vzdělání
6. Kultura
7. Bydlení
8. Průmysl a brownfields
9. Zdravotnictví, sport a rekreace
10. Doprava
O autorovi| TOMÁŠ VÍCH, autor je architekt
