Nikdy není pozdě objevit v sobě vlohy pro cokoliv. Tak jako Kateřina Brožová, která v jednačtyřiceti zjistila, že jejím údělem je politika. A jak to zjistila? Inu, „žije mezi námi, chodí k doktorovi, vodí dceru do školy, bydlí a dokáže něco říct“. Však i pan redaktor Poláček v Magazínu Dnes, kde s ní rozhovořoval, potvrzuje, že má názory na spoustu věcí. A on jí snad někdo brání, aby je měla? Ale že by to „ausgerechnet“ musela být kvalifikace pro politiku? Že Katka není myslitelka, asi už leckoho napadlo, ale její rozhovor, to je snad přímo antická tragédie. Nebo že by tajně pracovala pro Topolánkovu ODS? Ve zmíněném interview ovšem vyznává levicovou politiku, anžto jest umělkyní. Mají to u Brožů v rodině, jak prozradila (to umění a levicovost). V dobách mého a jejího mládí se to sice klasifikovalo jako členství v partaji (pro nepamětníky: KSČ), ale vem to nešť. Možná měl Paroubek angažovat Brožovou-Polednovou, ta je taky levicová. A co teprv hereččiny výroky o citlivém a galantním Jiříkovi (Paroubkovi): je klidnější a lidštější, což se Katce líbí. Proměna v galanthomma první kategorie asi nastala poté, co odkopl svou padesátiletou manželku a vyměnil ji za pružnější mladici. Fakt je, že to chlapa asi uklidní. Koneckonců podle Brožové to ani nebyla blondýna. Hlavně že se adeptka do sněmovny během zamýšlené politické kariéry nevzdá herectví, v kterém toho dle svého mínění už hodně dosáhla.
Definitivní skon Státního fondu kultury se blíží. Mělo by k němu dojít v září, už jsou po kupě i úpravy vládního návrhu zákona k tomu určeného. Nechme teď stranou, je-li Státní fond funkční, nebo ne a zda má z čeho čerpat finance. Jeho zrušením se totiž definitivně zamete pod stůl například kauza se zkrachovalou Českou lotynkou. V roce 1994 ministr kultury Kabát podepsal kvůli úvěru na rozjezd této loterie dokument, kterým se Komerční bance zastavily dvě významné pražské památky v majetku státu, dům U Hybernů a dům U Černé Matky Boží, a hrozilo, že o ně stát přijde. Dluhy, které i s úroky přesáhly čtyři sta milionů korun, musela poté zaplatit vláda, čili my všichni.
Stát pak palác U Hybernů dlouhodobě pronajal společnosti Musical, což situaci zlepšilo. Sečteno a podtrženo: Za to, že v centru města byl další krásný prostor zmrven a spolkla ho pokleslá komerce, můžeme poděkovat státu, ale podstatnější je, že zůstane navždy utajeno, kdo si co při milé lotynce nacpal do kapes. A že tam figurovala jména! Jako třeba Jiří Bartoška, který byl společníkem firmy, jež loterii provozovala.
O autorovi| Jana Machalická redaktorka LN
