Je to drama v přímém přenosu, jak má být: v hlavní roli je televizní kanál, který potřebuje nutně sehnat nějaké diváky. Podaří se mu to? A za jakou cenu? Přichází šílený nápad: zopakovat voyeurskou soutěž, která této televizi kdysi přinesla sledovanost, na niž personál dodnes s dojetím vzpomíná. Rozjíždí se kampaň, o níž se lze dočíst i na webových stránkách televize Prima: „Ukazujeme lidské postavy se zvířecími hlavami, které s nadsázkou naznačují to, co můžeme od celé show očekávat.“ Konečně přicházejí dlouhé týdny, kdy může propagační oddělení na všechny strany rozesílat zprávy o tom, co neskutečně napínavého by mohli diváci vidět, kdyby se dívali: „David a Juli se už asi opravdu hodně nudí. Začali hrát hru na továrníka a sluhu. David je překvapivě továrník a Juli sluha. Protože Juli neumyl hezky desku na sporáku, musí Ivaně umýt záda. To Juli odmítá a brání se. Co by na to řekla jeho přítelkyně, kterou před štábem zapřel?“ Sledovanost činí 400 až 500 tisíc diváků, to je o polovinu méně, než když šéf zpravodajství Pavel Zuna otevírá kufry. Drama vrcholí. „Šancí, jak zvýšit sledovanost, je dělat vyloženě obscénní pořady, a to nechceme,“ je citován programový ředitel Primy Jan Rubeš v článku deníku MF Dnes na téma, zda se blíží konec televizního věku. Nač se bránit dojetí, vstoupíli na scénu kladný hrdina! Jaké bude pokračování? Udrží si Limonádový Joe svou dojemnou zásadovost? A co vlastně myslí oněmi obscénními pořady? Snad konkurenční show o kohoutkovi a slepičkách? Sledujte Vyvolené.
Česká televize přijde s oprášenou soutěží StarDance až 3. listopadu, byť o startu příprav objektivně informovala v hlavní zpravodajské relaci už v polovině září. Zatím se tedy diváci musí spokojit s jinými lákadly. Například ve čtvrtečním prime-timu na ČT 1 jsou tu patnáct let staré filmy o Herculu Poirotovi, v sobotu vyhaslé Žhavé výstřely II (1993) a v pondělí večer na ČT 2, tam kde býval filmový klub, ohraný britcom Jistě, pane ministře. Pravda, v neděli večer přišla premiéra. Příběh od Jiřího Hubače o pianistovi alkoholikovi. Nu, něco takového už tu sice bylo: zdařilý Ikarův pád režiséra Františka Filipa z roku 1977. Jenomže jak se lze dočíst na internetových stránkách ČT, „Hodina klavíru připomíná předešlé filmy sice tématem, ale čas, režijní přístup Zdeňka Zelenky i obsazení vyhledávaných herců současnosti posouvá příběh do zcela nového pojetí“. A pak že je každé PR snůška nepravd.
