Manželka pocházející z ostrova Svatá Lucie tíhne ke starým usedlostem, k hradům a zámkům. Před deseti lety ji napadlo, že bychom se mohli vzít na zámku v Torontu, mimochodem snad jediném v Kanadě. Od té doby si víkendy bez „historické atmosféry“ už ani neumíme představit.
Žena hledá přes týden na internetu, jaký zámek by se dal o víkendu prozkoumat. Není to jednoduché, protože málokterý nabízí pokoje na přespání. A ne všechny mají v sobě tu magičnost, pro niž je vyhledáváme. Například Štiřín přestavěl jeho majitel na luxusní sídlo s vynikajícími službami a golfovým hřištěm. My ale raději oželíme luxus, spíme na historických postelích a používáme původní porcelán či sklo. Čím starší, tím lepší.
Třeba na zámku Jemniště, sídlu rodu Sternbergů, pouhé tři krásně zařízené apartmány vylučují pravděpodobnost, že by tam člověk potkával davy návštěvníků. Naopak má šanci popít čaj s členy starého rodu, jako se nám to poštěstilo před léty na zámku Leslie v irském hrabství Moanaghan, kde se naposledy ženil Paul McCartney. Seděli jsme v salonku a poslouchali zážitky osmdesátiletého barona Leslieho, který nám vyprávěl, jak za války zničil několik letadel (většinou svých vlastních), nakonec byl sestřelen nad Itálií a padl do zajetí. Je to prostě úplně něco jiného, když vám ty artefakty ve vitríně ukáže někdo, kdo k nim má osobní vztah.
Na výpravy jezdíme se dvěma dcerkami předškolního věku. Kdyby měly poslouchat jen přednášky, asi by se unudily k smrti.
Jenže díky tomu noclehu se stáobsah vají princeznami a mohou prolézat svá království, jak se jim zlíbí. Prozkoumají i místa, kam se „obyčejný smrtelník“ nedostane. A aby si zámecké dobrodružství užily do sytosti a ještě si zapamatovaly něco z historie, vyprávím jim příběhy poskládané ze střípků, které se dozvím od kastelána.
Nebyly by to ty správné zámky, kdyby se tam občas nestalo něco strašidelného. Jako třeba na Mostově. Objekt jsme navštívili krátce po otevření, takže jsme se v něm octli zcela sami. Kastelán nám jen předal klíče, a prý kdyby něco, tak ať zavoláme. Ten večer jsme se na sebe všichni tiskli pod peřinou. Strhla se ohromná bouřka a celý zámek jako by se probudil. Okenice bouchaly, trámy vrzaly a kdesi v dálce se rozbilo sklo. Musím přiznat, že ačkoli jsem racionálně založená bytost, po té bouřce jsem si dost oddychl.
O autorovi| zaznamenala Jarmila Kovaříková
