Nádoby byly uložené ve více než 14 metrů hluboké šachtě o rozměrech 5x5 metrů. Uvnitř šachty bylo ve 14 vrstvách nad sebou, spirálovitě se vinoucích kolem všech čtyř stěn, pečlivě uloženo více než 370 velkých keramických zásobnic připomínajících amfory. V nich byly, jak je pro mumifikační depozity typické, uchovány menší nádoby, předměty a suroviny využité při mumifikaci majitele hrobky, k níž depozit patřil. Počet velkých nádob v jednotlivých vrstvách se lišil a čítal od 7 po 52 kusů v jedné deponované úrovni.
„Je to pravděpodobně největší komplexní a nenarušený nález svého druhu pocházející ze starověkého Egypta,“ komentoval objev pro web Ahram.org také Mohamed Megahed z Českého egyptologického ústavu, zástupce ředitele vykopávek v Egyptě.
Objev dokládající rituál pohřbívání mumifikačního materiálu je natolik rozsáhlý a významný, že zpracování nálezů z šachty bude podle Miroslava Bárty trvat ještě několik dalších let. „Vyhodnocování obsahu jednotlivých nádob nám hodně napoví o tom, jak tento rituál v jednotlivých etapách vypadal. Myslím si, že ve spojení s texty, které známe z jiných pramenů ze starého Egypta, to bude projekt zásadního významu,“ řekl Bárta.
Vrchní vrstva šachty, která byla při archeologickém výzkumu odkryta jako první v hloubce cca 4,5 metru pod povrchem, poměrně netypicky obsahovala kromě několika zásobnic také čtyři nepoužité vápencové kanopy. Tyto nádoby, uzavřené víky v podobě hlav čtyř ochranných božstev, sloužily k uchování vnitřností obřadně vyjmutých z těla zesnulého během balzamovacího rituálu. Podle hieroglyfických textů zapsaných na kanopách byl majitelem tohoto mumifikačního depozitu muž jménem Wahibre-meri-Neit, jehož titul zní „syn paní Irturut“. Jeho hrobka dosud nebyla vykopaná.
„Přestože známe řadu významných hodnostářů nesoucích jméno Wahibre-meri-Neit z této doby, žádného zatím není možné identifikovat s majitelem objevených kanop. Podle velikosti tohoto mumifikačního depozitu, a především podle rozměrů k němu přiléhající hrobky, můžeme usuzovat na to, že majitelem hrobky – a tedy i objeveného depozitu – musel být jeden z nevyšších hodnostářů své doby,“ vysvětlil egyptolog Ladislav Bareš, mezinárodně uznávaný expert na historii a kulturu Egypta v 1. tisíciletí př. Kr., který se na šachtové hrobky specializuje. Ty jsou zbudované podle starobylého vzoru pohřební komory panovníka Džosera, jehož pyramidový komplex stojí v nedaleké Sakkáře.
„Náš dlouhodobý výzkum šachtových hrobek ze 6. stol. př. Kr. je zaměřený na odkrytí a interpretaci monumentů z doby, kdy egyptské elity viděly, jak jejich stát není schopen konkurovat v moderním světě. Hledaly proto nový způsob, jak udržet vlastní identitu, aby uchovaly svá národní specifika. A protože národ v takových situacích vždycky hledá záchranu ve své minulosti, Egypťané začali napodobovat způsob pohřbu slavného zakladatele Staré říše Džosera. Zároveň se zásadně rozmohl kult posvátných zvířat, který byl velmi populární právě v době na konci 4. tisíciletí př. Kr. před sjednocením Egypta. To byly dva momenty, ke kterým se v 6. stol př. Kr. začali Egypťané vracet,“ vysvětluje Miroslav Bárta.
Šachta, v níž egyptologové objevili posvátné pohřbení látek a náčiní použitých během mumifikačního rituálu trvajícího 70 dní, se nachází vedle větší, kde je pravděpodobně někdo pohřbený. „Jméno majitele vedlejší hrobky se můžeme jen domnívat,“ říká egyptolog. Otázku může objasnit jedině další archeologická práce, kterou mají čeští vědci naplánovanou ještě na tento rok.
Pohřbívání materiálu z mumifikací bylo podle Bárty v pozdní době velkým trendem, byl to však typický rituál i v dřívějších dobách. „Takový depozit se našel například i u Tutanchamona, stejně jako v hrobkách ze Staré říše, ale nikdy ne v takovém objemu. Náš abúsírský nález to překonává ve všech ohledech,“ říká Bárta. Depozity se nacházely poblíž hrobky a někdy byly přímo její součástí.
Čeští egyptologové pracují na své archeologické koncesi na starověké nekropoli v Abúsíru, který leží asi 20 kilometrů od Káhiry, přes 60 let. Z toho přes tři desítky let zkoumají skupinu šachtových hrobů ležící na západním okraji nekropole v blízkosti pyramid takzvaných slunečních králů Staré říše.
Pohřebiště společenských elit 26. a 27. dynastie zde fungovalo pouze asi 50 let. Hrobky jsou obrovské, hluboké kolem dvaceti metrů. Už zde odkryli hrobku admirála Vedžahorresneta, generála Menechibnekona a také kněze Iufay. Posledně jmenovaný objev představoval světovou senzaci, protože na dně knězovy hrobky čeští vědci objevili nevykradenou pohřební komoru.
Podívejte se na rozhovor s egyptologem Miroslavem Bártou:
