„V tomto domě žil v letech 1961 až 1991 Muhammad Mahdí al-Džawáhirí,“ stojí na pamětním kameni před pražským domem číslo 13 v ulici Nad alejí, jen několik kroků od jižního výstupu ze stanice metra Petřiny. Kdo byl Džawáhirí? To nevědí ani mnozí místní, včetně těch, kteří se s ním pravidelně potkávali.
Džawáhirí přitom nebyl jen tak někdo – je považován za největšího iráckého a arabského básníka 20. století. Podle některých zdrojů se v Praze usadil během svého útěku z Iráku, kde byl za své názory pronásledován. Později ho ale vyznamenal sám Saddám Husajn. Hold Džawáhirímu vzdala nyní i Praha 6.
Na první pohled se prostor před domem číslo 13 na nejstarším pražském sídlišti neliší od těch ostatních. Už od křižovatky s ulicí Brunclíkova je ale vidět, že mezi keříky se tyčí něco atypického – pamětní kámen muže, o jehož slávě neměli místní ani tušení. „Džawáhirí?“ divil se muž seniorského věku, který rychle a bez zastavení, zato s podivením prošel okolo pomníku.
