Kdo se rád bojí, může si hrozby prasečí chřipky užívat jako filmového Vetřelce. Ten je archetypem anonymního všudypřítomného děsu. V tom filmu je málo mrtvých, ale očekávání nevyhnutelné smrti je zpracováno tak mistrovsky, že diváci v kině ani nedýchají.
A tak je tomu i s anonymními epidemiemi dneška. Aniž chceme nebezpečí chřipky typu A/H1N1 bagatelizovat, aniž chceme podceňovat rizika šíření v propojeném světě, jak to vypadá v řeči tvrdých čísel?
Pokračování na straně 12
Dokončení ze stranY 1
Těch mrtvých je asi sto padesát, zatím jen v Mexiku a sousedním Texasu. Přitom na obyčejnou chřipku umírá ročně na dva tisíce Čechů.
Dnes už nežijí pamětníci největšího útoku viru A/H1N1 před devadesáti lety. Tzv. španělská chřipka si vyžádala desetimiliony obětí. A ruku na srdce. Vzpomněli byste si na jedinou konkrétní oběť prasečích a ptačích chřipek, kterých se bojíme teď? Těžko. Zato seznam známých obětí španělské chřipky je neanonymní a dlouhý – včetně zdejších malířů Kubišty a Schieleho. Tehdy byl důvod ke skutečnému strachu.
Španělská chřipka propukla v závěru první světové války, v době, kdy vnímání hrůz poznamenala jejich inflace. Tehdy se pohybovaly po celé planetě miliony lidí, mobilizovaných i demobilizovaných vojáků. Informace, že epidemie si vyžádala více obětí než sama válka, tedy nikoho příliš nevzrušila. Ale je zajímavé nahlédnout do seznamu postižených celebrit, jak ho uvádí internetová Wikipedie.
Z dnešního pohledu můžeme žasnout nad „demokratickým“ charakterem tehdejší epidemie. Své oběti si vybírala ze všech regionů a všech sociálních i politických vrstev, i těch, jež pokládáme za privilegované.
Lídři světa s virem A/H1N1 Na španělskou chřipku zemřeli francouzští spisovatelé Guillaume Apollinaire a Edmond Rostand (autor proslulého Cyrana z Bergeracu) a letecký konstruktér Léon Morane (o stroje jeho značky se opíralo francouzské letectvo za druhé světové války). Podlehl jí premiér tehdejší Jihoafrické unie Louis Botha. V sovětském Rusku na ni zemřel například bolševický vůdce Jakov Sverdlov. V jeho případě to lze považovat za jakýsi boží trest – o půl roku dříve byl Sverdlov iniciátorem vyvraždění carské rodiny. A mezi německými oběťmi vyniká proslulý sociolog a politický ekonom Max Weber.
Ač sport byl před devadesáti lety ještě v plenkách, španělská chřipka kosila i v jeho řadách. K obětem patřil kanadský hokejista Joe Hall (jeden z prvních příslušníků Hokejové dvorany slávy), americký baseballista Larry Chappell či skotský fotbalový internacionál Angus Douglas. Na španělskou chřipku zemřeli Francisco a Jacinta Martovi, dvě z dětí z portugalské Fatimy, jež o dva roky dříve spatřily Pannu Marii a stály u zrodu tradice tamního zjevení. Této epidemii podlehli dědeček Donalda Trumpa i matka tiskového magnáta Williama Randolpha Hearsta, dcera Sigmunda Freuda i dcera Buffalo Billa. Ano, virus A/H1N1 si nevybíral.
Ještě zajímavější je seznam těch, kteří se španělskou chřipkou nakazili, ale přežili. Najdeme v něm amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, budoucího prezidenta F. D. Roosevelta a generála Johna Pershinga. Za Británii v něm vyčnívá tehdejší premiér David Lloyd George. Za Německo císař Vilém II. a kancléř Maxmilián Bádenský. Za Francii generál Joseph Joffre. (Pro zajímavost ještě například Walt Disney, Mary Pickfordová, Edvard Munch či Haile Selassie.)
Jak vidíme, seznam obsahuje politické i vojenské lídry tehdy válčících velmocí, hybatele tehdejšího světa. Dovedete si představit, že dnes by se mezi lidmi nakaženými virem A/H1N1 ocitli Barack Obama, Angela Merkelová, Nicolas Sarkozy či Vladimir Putin? Těžko. Dnešní strach se opírá spíše o potenciální hrozbu, navíc mediálně pěstovanou, než o konkrétní příklady lidí z masa a krve.
Z cynického úhlu pohledu by to mohl být i doklad jakéhosi „nedemokratického“, elitního charakteru rozsahu dnešních epidemií. Prasečí chřipka napadá jen ty Evropany, kteří si o to koledují transoceánskými lety – beztak ekologicky škodlivými – do Mexika. Ale v reálném pohledu je to jinak. Poslední epidemií, která si vyžádala milion obětí, byla hongkongská chřipka před čtyřiceti lety. Od té doby se nic podobného neopakovalo. Takže zatímco naši rodiče a prarodiče se báli reálné hrozby, my se bojíme Vetřelce.
***
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Zbyněk Petráček, komentátor LN
