Sting Vánoce moc neprožívá, na nové desce ale různé klasické i lidové „zimní písně“ interpretuje skvěle.
Autorskou desku Sting nenatočil už šest let. Ta poslední – Sacred Love – se na jeho poměry moc nepovedla a ani komerčně nebyla zrovna úspěšná. Elektronickými tanečními rytmy si snad doufal naklonit další generaci. A od té doby přišel jen se Songs Of Labyrinth (2007), kolekcí alžbětinských songů Johna Dowlanda a teď s If On A Winter‘s Night, od středověku po dnešek sesbíranými písněmi se zimní tematikou ve folklórním hávu.
Autorského tedy ničehož nic. To naznačuje, jako by ocitl v tvůrčí krizi, přičemž rozmělňovat sebe sama mu čest nedovoluje. Ale i kdyby byl jednomu ročnímu období zasvěcený disk jen dalším úkrokem z bezradnosti, Sting na něm prokazuje neztenčenou originalitu, muzikantskou důslednost, sílu výrazu i objevnost.
Nekrojovaný folklór Vánoční desky patří v anglo-americkém showbusinessu k tradici, jíž letos neodolal dokonce ani Bob Dylan v zábavné i obskurní vzpomínce na dětství raných padesátých. Sting píše v bookletu alba, vydaného na klasiku zaměřenou značkou Deutsche Grammophon, že má k Vánocům vztah rozporný. O to víc prý ale na něho působí celé zimní období. Od mysteria narození Páně ovšem neoddělitelné. A tak jde na věc takříkajíc od lesa. Samozřejmě hustě zasněženého.
Podstatnými kolegy mu k tomu jsou hudebníci z oblasti, s níž je v češtině problém – pod termínem „tradicional“ vidíme píseň anonymního autora a se slovem folklór zazní ejchuchú a vyvstanou kroje slovácké i svazácké. Jenomže harfenistka Mary Macmaster, houslistka a hráčka na étericky zpěvné severoumbrijské dudy Kathryn Tickell (Sting ji využil už na čtyřech popových CD), i akordeonista Julian Sutton se prostě věnují tradiční muzice britských ostrovů. Která je tam ovšem živě civilní.
Páteří ústřední sestavy je Stingův stálý kytarista Dominik Miller, tady převážně akustický, a doplňují ji francouzský cellista Vincent Segal, jazzový kontrabasista Ira Coleman, houslista Daniel Hope a arabský perkusista Bijan Chemirami. A pak je tu veledůležitý spoluproducent a aranžér, Američan Robert Sadin, který pracoval například s Waynem Shorterem nebo Herbiem Hancockem. Tentokrát ukázal především pevnou lékárnickou ruku při odvažování sebemenších nuancí, ale také topil pod kotlem.
Jako na stromeček Všechno se ovšem točí kolem Stinga, příznačně koncentrovaného, přemýšlejícího o každém detailu v orchestraci, zvuku i interpretaci. I v klasickém materiálu zní se svým zakouřeným, neškoleným hlasem s jazzovým frázováním – ale důsledně bez vibráta – velmi přirozeně. Vznosné melodie starých skladatelů (Henry Purcell, J. S. Bach, Michael Praetorius, Franz Schubert), britská tradice, plus průzračný sound akustického ansámblu s blízkovýchodním rytmickým šmrncem, to jsou pilíře konstrukce, na kterou Sting se Sadinem pak mohou zavěšovat kde co. Jako na vánoční stromeček.
Album otevírá baskická koleda Gabriel‘s Message, podaná s vnitřním plamenem. Zvěstování zázraku dokreslují podivuhodné tóny libanonského trumpetisty Ibrahima Maaloufa. Prostou velebnost vystřídá tanečně rozverný Soul Cake, popěvek dětí loudících výslužku o Halloweenu. Stingem zhudebněnou báseň R. L. Stevensona o vánočním sentimentu mariňáka Christmas At Sea prolíná lamentace galských žen Thograinn, Thograinn. Za barokním Purcellovým Cold Songem následuje The Burning Babe, kterou složil současný bard Chris Wood a Sting jí od zvonivého folku zatáhne do jazzových vod se sólem sopránsaxu Kennyho Garretta. Překvapivě přepracuje vlastní hit Hounds Of Winter z CD Mercury Falling do vzrušivého folk-rocku a z rozmile anekdotické lidovky Cherry Tree Carol udělá jen při kytaře malý gospelový skvost. Takže i když je If On A Winter‘s Night albem laděným do meditace, o nějakou zatěžkanou ušlechtilost nejde ani zdaleka.
A propos – titul desky. Zřejmě je odvozen z názvu knihy Itala Calvina Když jedné zimní noci cestující. Která je ovšem literární šarádou s atmosférou, o níž jde Stingovi, zcela nesouvisející. I když v něčem snad přece: „Když jedné zimní noci cestující (... ) nakloněn nad srázným úbočím, nezlekán větrem a závratí, popatří dolů, kde houstne stín, tam, kde se linie splétají, tam, kde se linie protínají v měsíčním stříbře na drobném listí okolo prázdného hrobu, „Co za příběh to končí?“, zeptá se, žádostiv vyprávění.“ A Sting je přece prvotřídním hudebním vypravěčem a linie se u něho splétají a protínají odjakživa.
Sting: If On A Winter's Night
Universal 2009 Celkový čas: 49:50
