Historie je někdy paradoxní. Buditel Kramerius v domě U Zlatého půlkola vydával zábavnou lidovou četbu. Ve stejných prostorách dnes nakladatel Zdeněk Křenek produkuje knihy, které stojí – v porovnání s Krameriem – na opačném konci spektra knižní produkce: bibliofilie. Tedy knihy, kde nejde primárně o samotnou literaturu, ale o výtvarné a polygrafické zpracování. Odtud také název nakladatelství – aulos je starořecký hudební nástroj podobný flétně.
Zdeněk Křenek je muž mnoha řemesel. Profesní dráhu sice začal jako technický projektant, skončil ale u knih. Je i autorem několika básnických sbírek. Zkušenosti s vydáváním bibliofilií získal už v 60. letech minulého století. Bibliofilie totiž u nás kupodivu vycházely i v dobách socialismu – takřka monopol na ně tehdy měla Lyra Pragensis, kde Křenek pracoval jako redaktor. Toto své angažmá dokázal v nových poměrech dobře zúročit. Po několika letech příprav se v roce 1993 na trhu objevil první titul nového nakladatelství Aulos, jež má dnes na kontě už několik desítek publikací. Premiérovým titulem byl Slavík a růže Oscara Wilda s lepty Zdeňky Krejčové, právě nyní Aulos uvádí na trh Máchův Máj se serigrafiemi Zdeňka Sýkory. „Tady mne reakce trochu překvapila, ohlas je veliký. Máj je totiž oblíbená bibliofilie. Jsou sběratelé, kteří se specializují jenom na tento titul, jehož vydání v češtině se počítají ve stovkách. A samozřejmě je velmi lákavý i grafický doprovod, Zdeněk Sýkora je autor vysoce ceněný i ve světě,“ vysvětluje spíše nebývalý zájem o svou poslední publikaci Křenek. A dobře jde na odbyt i předchozí publikace. Jde o Kafkovu povídku Popis jednoho zápasu, jejímž doprovodem je deset leptů Jaroslava Róny. Volba nikoli náhodná: právě Róna je autorem nedávno instalovaného Kafkova pražského pomníku a právě zmíněný text mu zjevně posloužil jako inspirace.
Pro vydavatele bibliofilií je hledání a nalézání takových šťastných symbióz klíčovým úkolem. „Text musím vždy párovat s výtvarníkem,“ vysvětluje Křenek. Je prostě nutné pískat na dvou flétnách: na jedné straně text, na druhé ilustrace spolu s vazbou musejí dohromady dobře ladit, jde o dvě rovnocenné a samostatné, ale nedělitelné složky. „Co se literatury týká, dávám přednost nezpochybnitelné kvalitě,“ říká Křenek. To ostatně naznačuje i jen zběžný pohled na dosavadní produkci Aulosu – v jeho literárním autorském zázemí figurují jména jako Ezop, Li Po, Goethe, Wilde, Morgenstern, Kafka, Ionesco, Ladislav Klíma či Holan. Na první pohled konzervativní výběr nicméně nebrání originálním počinům, jako je třeba „komparativní“ vydání dvou překladů (A. Skoumala a J. Císaře) básní Lewise Carrolla pod názvem Tlachapoud.
Výčet autorů ilustrací – vždy signovaných a provedených v originální technice – je pro znalce české výtvarné scény stejně hvězdný: Zoubek, Sýkora, Boštík, Šimotová, Koblasa. Také zaručená kvalita. Mladí, začínající výtvarníci se v Aulosu zatím nijak neetablovali. „Často přijdou sami, možnost prezentovat se tímto způsobem je motivuje. Ale zatím se trochu bojím. Jako všechno jiné, i bibliofilie prodávají především jména,“ říká Křenek. A ani na ně se nelze spolehnout – krásné tisky u nás dnes nemají na růžích ustláno.
Marketingové potíže
O vrstvě dnešních bohatých a jejich poměru k výtvarnému umění se nedávno s razancí sobě vlastní vyjádřil Milan Knížák. „Tato generace je zatím velmi nekulturní. Těch, kteří se o umění zajímají, je málo, a když něco nakupují, tak většinou kýče nebo falza.“ Zdeněk Křenek tento nelichotivý soud svými, poněkud jemnějšími výrazy víceméně potvrzuje: „Vlastnit kvalitní výtvarné dílo dnes už bohužel není věc prestiže. Hodnoty se změnily. Bohatí lidé si kupují drahá auta a domy, jezdí na luxusní dovolené. Zájem o bibliofilie před rokem 1989 a v současné době je neporovnatelný.“ Potvrzují to ostatně i čísla. V Aulosu se knihy vydávají v doslova miniaturním nákladu, obvykle se jedná o 50 až 70 výtisků. „Každou knihu přitom prodávám několik let. Lyra Pragensis vydávala od každého titulu tak dvě stovky kusů, které se takřka obratem prodaly – stály se fronty, dělaly se pořadníky. To už je pryč,“ konstatuje s povzdechem vydavatel Křenek.
Nízké náklady a pomalý odbyt pro něj ovšem mají nejen rozměr, řekněme, sociálně-kulturní, ale také ekonomický. Především proto je Aulos typické „one man show“. Majitel, ředitel, editor, technický redaktor – všechny tyto role Zdeněk Křenek zastane sám. Jeho jediným stálým spolupracovníkem je typograf Zdeněk Ziegler a pak tiskárny a knihárny. „Takovou kvalitu, jakou vyžadují polygrafické a knihařské práce na bibliofiliích, u nás nenabízí mnoho podniků,“ vysvětluje. Totéž platí i pro dodavatele například papíru – ten se někdy vyrábí přímo na objednávku, například Poeův Rukopis nalezený v lahvi se tiskl na papíru z mořských řas, vylovených z benátské laguny.
Od skromných ekonomických podmínek se odvíjí také výše honorářů. „Jsou to skutečně symbolické částky,“ říká Křenek. I tak ale Aulos spolupracuje s českou výtvarnou elitou. Vysvětlení je prosté: zvláště umělci nepřepočítávají všechno na peníze. Navíc mít „vlastní“ reprezentativní publikaci je i pro renomovaného výtvarníka atraktivní věc.
Přes to všechno je produkce nakladatelství – zvláště z pohledu nezasvěcence – závratně drahá. Ceny se pohybují v řádu tisíců i desetitisíců korun. Dnes má Aulos v nabídce tituly v cenovém spektru 3 000–21 000 korun. Kdo nakupuje? „Především sběratelé a znalci výtvarného umění. Stále častější jsou pak nákupy bibliofilie jako dárku a přibývá i těch, kteří oprávněně vidí v našich knihách dobrou investici,“ popisuje zákaznickou obec Aulosu Křenek. Početně je ovšem dosti skrovná, proto se také výrobní tempo zmírnilo – na rozdíl od počátku devadesátých let nyní Aulos vydává pravidelně jen jeden titul ročně. „Svou zásluhu na tom mají i média. O knižní produkci informují sporadicky a řekl bych, že také na dosti amatérské úrovni. I takové akce, jako je Kniha roku, nemají odpovídající mediální odraz. V Německu je to událost, která má pro vítězný titul a jeho odbyt zásadní význam, u nás se vlastně nic nezmění. Aulos pravidelně vyhrává soutěž Nejkrásnější kniha roku, ale na počet zákazníků to nemá viditelný vliv,“ konstatuje Zdeněk Křenek. Proč tedy vůbec na knižní Aulos pískat? „Pro mne to cenu samozřejmě má. Dělám to, co mám rád, a tak, jak chci. A naše produkce určitě dělá radost řadě lidí, i když jich nejsou tisíce,“ tvrdí s jistotou spiritus agens Aulosu. Další důvod lze najít v reprezentativním katalogu nakladatelství, kde je citována jedna z Křenkových básní: „Nalačno dělat světlo do všech čtyř stran.“ Světlonoši to konečně nikdy neměli jednoduché.
