Film Hadewijch (s polopatickým podtitulem „mezi Kristem a Alláhem“, který mu přilepila tuzemská distribučka) rozhodně není agitkou proti násilí páchanému pod znakem půlměsíce. Na to je francouzský scenárista a režisér Bruno Dumont příliš komplexní osobnost. Někdejší student i učitel filozofie ve svých filmech jako Ježíšův život, Lidství nebo Flandry otázky spíše kladl, než na ně odpovídal a náročnou formou divákům podívanou rozhodně neusnadňoval.
To měkké pod tvrdou slupkou I v Hadewijch vypráví realisticky na hranici naturalismu – většinou ruční kamerou a v reálných lokacích, stylem připomínajícím belgické bratry Dardenny. Ale zatímco jim jde o sociální témata a záměrně prvoplánově načrtnuté charaktery používají jako záminky ke konfliktu, v Hadewijch podobně jednoduše definovaný povrch rolí funguje jako karamelová krusta na creme brulée: autor se kochá tím, jak ji může bořit a nimrat se skrz ni v duši titulní postavy.
Přestože je Dumont zapálený ateista, v Hadewijch jako by výrazivem přitakával katolickému mysticismu: za asketickou formální slupkou schovává žhnoucí exaltaci. Už v úvodní scéně snímá vírou sužovanou Céline v tvrdém světle v předjarním či pozdně podzimním lese; záběr, v němž si hrdinka odtrhuje od úst chléb a krmí drobečky rukou ozdobenou křížkem ptáky, je františkánsky chudý i bohatý zároveň.
S tímto naladěním rezonuje představitelka hlavní role Julie Sokolowski – neherečka, která svým téměř neměnným výrazem víc skrývá, než odhaluje. Dumont si vybral dívku zvláštním způsobem nehezkou, jejíž psí tvář se v určitých okamžicích rozzáří, jako by na ni dopadly sluneční paprsky.
Výraz Céline ani Dumontova režie nám neřeknou víc, než je nezbytně nutné – a možná ani to ne. Víme a vidíme, že dívčina bolestivá víra v boha nenachází naplnění i přes to, že se Céline dobrovolně trýzní; že je bytostně nespokojená se svým sociálním zařazením; že se po vypovězení z kláštera uchyluje k daleko chudším vrstvám a dokonce i k jinému bohu. Ale co se jí mezitím honí hlavou? A proč se tak baví jízdou na ukradeném mopedu? Ještě větší prostor pro interpretaci poskytuje postava dělníka, který dívku v klášteře pozoruje, a zvláštně ambivalentní coda.
Suverénní režie napovídá, že všechny tyhle nejasnosti jsou záměrné; může si být člověk jistý aspoň základní premisou spočívající v tom, že přílišná náboženská zapálenost skončí vždycky špatně, nezávisle na denominaci?
K uvedení Hadewijch na Febiofestu režisér navštívil Prahu, film však běží i v běžné distribuci. Návštěvnost bude mít bohužel mizivou, ale to nic nemění na tom, že Dumont zůstává jedním z nejpodnětnějších filmařů dneška.
Hadewijch – mezi Kristem a Alláhem
Francie 2009 Scénář a režie: Bruno Dumont Hrají: Julie Sokolowski, Yassine Salime, David Dewaele a další Premiéra: 26. 3. 2010
lidovky.cz
Celý rozhovor s režisérem najdete na www.lidovky.cz/kultura
