Odešel Ladislav Smoljak. To už všichni milovníci vkusného humoru vědí. Scenárista, herec, režisér, divadelník... To známe. Pan Ladislav byl však i aktivista, statečný bojovník a milý člověk. S každým jednal stejně. S herci i s kulisáky, z nichž se teprve herci stávali a stávají. Měli ho bez rozdílu stejně rádi a on je. Podobné to bylo i s přicmrndáky v šatnách, jako v mém případě. I v tom se skvěle s celoživotním kumpánem panem Zdeňkem doplňovali.
Neměl rád Klause a nepokrytě se nebál říci nahlas proč. A Klaus ho za to, včetně celého divadla, mstivě nesnášel a jejich humor označil za pokleslý. Pan Láďa byl totiž i občanským aktivistou. A to se v prostředí Hradu nenosí. Ladislav Smoljak spíše tíhnul k našemu náčelníkovi Václavu prvnímu. Když Václav Havel slavil v tuhé době osmdesátých let padesátiny, přišel mu Ladislav Smoljak společně se Zdeňkem Svěrákem vzdát hold a pogratulovat. Učinili tak, jako jedni z mála z oficiální scény, i přesto, že se za takový akt dokázal komunistický režim pěkně pomstít. S naším náčelníkem měli k sobě blízko.
Stejně tak měl i blízko k horám a Podkrkonoší. Párkrát jsme se potkali na hřebenech a nevěřil jsem, že mladistvě vyhlížející bojovník s čupřinou na hlavě, ve větrovce a na běžkách, by věkem a zásluhami spíše patřil mezi radu starších, v poklidu posedávající a pokuřující před náčelnickými teepee, činící moudrá a rozvážná rozhodnutí. Byl to bojovník, který se vydal na cestu pravdy a lásky. Nemiloval hory a nedotčená území jen pasivně. Když chtěli v podkrkonošském městě postavit za náměstím v parku sjezdovku, připojil se k petici proti ní, společně s třemi tisíci většinou místními lidmi. Sklidil nevoli i pohrdání lokálních mocných – ať se prý věnuje divadlu. A sjezdovka? Nestojí! Při posledních volbách pan Ladislav otevřeně podporoval zelené. Vymýšlel s bývalými kulisáky a hudebníkem Ivanem Hlasem další méně známé divadelní projekty. Měl alternativní nápady a sám je i podporoval. Byl přece aktivistou! Občas přijel i na festival do Trutnova, který vznikl na undergroundových základech, a před dvěma měsíci jej navrhl na kulturní ocenění města. Místní papaláši však s návrhy pana Ladislava i dalších naložili po svém a našli kličku, jak z toho vybruslit. Nemají rádi nefestivalové aktivity trutnovských bojovníků a využili paradoxně i náčelníka Václava. Mrzí mě, že jsem to panu Láďovi již nestačil tlumočit a spoléhal se, že se v létě či zimě zase uvidíme.
S milým bojovníkem jsme se občas potkávali na Hrádečku u našeho náčelníka. Laskavý bojovník „Huňatý šedý vlas“ přicházel někdy s mladou partnerkou, často s psíkem v podpaží, ale skoro vždy s herci a bývalými kulisáky Honzou Kašparem a Marečkem po boku. I to jej charakterizovalo. Skromný aktivista, laskavý bojovník uchovávající úctu k druhým, včetně kolegů z divadla.
„Huňatý šedý vlase“, tvé poselství bude i nadále proudit v kůrách našich stromů. Ač naše srdce pláčou, vzlétají při tvém humoru jako jestřáb. Tvůj vtip a bojový duch se bude nadále vznášet a kroužit nad našimi hlavami jak hladoví orli. Tvá slova nezaniknou, ale budou sílit jak jarní větry nad krajinou. K Nejvyšší Mocnosti vybubnováváme: Děkujeme! Pan Ladislav byl dobrý bojovník.
O autorovi| MARTIN VĚCHET, zakladatel Open Air Festivalu „Trutnov“
