PAŘÍŽ/PRAHA Bývalý britský premiér Tony Blair v sobotu posílil spekulace, že se chce stát prvním prezidentem Evropské unie. Vystoupil totiž na předvolebním shromáždění francouzského Svazu pro lidové hnutí (UMP), kde od tří tisícovek delegátů sklidil bouřlivý potlesk. Jeho proevropský a ve francouzštině přednesený projev může být startovním výstřelem prezidentské kampaně.
Post unijního prezidenta, neboli stálého předsedy Evropské rady, zavádí Lisabonská smlouva. Francouzskému prezidentovi Nicolasi Sarkozymu, který Blaira na konferenci UMP pozval, by se bývalý šéf britských labouristů v této roli líbil: „Je inteligentní, odvážný a je to přítel. V Evropě ho potřebujeme,“ citoval Sarkozyho britský list The Guardian.
Blairův sobotní projev je bezpochyby tím nejzásadnějším od chvíle, kdy opustil svůj úřad v Downing Street. Bývalý premiér v něm mimo jiné zpochybnil klasické politické dělení na levici a pravici: „Evropa není otázkou pravice či levice, ale otázkou budoucnosti nebo minulosti, síly nebo slabosti,“ prohlásil. Právě Blair byl v minulosti znám tím, že jako šéf levicových labouristů neváhal přebírat témata opoziční pravici.
Potlesk si vysloužil i ve chvíli, kdy citoval řadu oblastí, od bezpečnosti a imigrace až po vzdělávání: „Jsme (v nich) mnohem silnější a efektivnější... pokud spolupracujeme v jednotné a silné Evropě.“ Sám sebe přitom označil za „středolevicového politika“: „Ve Spojených státech bych byl demokrat, ve Spojeném království jsem labourista. Ve Francii bych byl pravděpodobně ve vládě,“ žertoval v narážce na „politiku otevřenosti“ svého přítele Sarkozyho.
Stálého předsedu Evropské rady (na 2,5 roku), který nahradí dosavadní rotující systém, by měla sedmadvacítka vybrat ve druhé polovině letošního roku. Pro Blaira se v deníku Le Monde vyslovil i další vlivný člen UMP, bývalý premiér Jean-Pierre Raffarin.
Blair má ale i mnoho odpůrců a v boji o prezidentský post EU (sám dosud svoji kandidaturu ani nepotvrdil) rozhodně není favoritem. Kromě něj se spekuluje i o lucemburském premiérovi JeanuClaudu Junckerovi, šéfech dánské, respektive irské vlády Andersi Foghu Rasmussenovi a Bertiem Ahernovi nebo o bývalém polském prezidentovi Aleksandru Kwasniewském. Největším Blairovým handicapem je zřejmě fakt, že byl jedním z hlavním obhájců i aktérů války v Iráku. Jeho kandidatura je proto podle šéfa francouzských socialistických poslanců Jeana-Marca Ayraulta nepřijatelná.
Malé státy budou proti?
Další důvody, proč by unii neměl vést Blair, zmínil v listu Le Figaro britský liberální europoslanec Andrew Duff: „Není to reálné, absence Británie v eurozóně je značná překážka. Bylo by chybou vybrat bývalého premiéra velké země, posílilo by to obavy menších zemí.“
V neposlední řadě existuje riziko, že by kandidaturu Tonyho Blaira mohla zmařit jeho vlastní země - premiér Gordon Brown je na rozdíl od Blaira známý euroskeptik a Londýn by mohl kandidaturu vetovat.
