Sobota 6. července 2024, Den upálení mistra Jana Husa
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Burácející majestát mezi bity

Česko

Výpravná kybernetická podívaná Tron: Legacy je pastišem, jehož žádná část není původní, ale přesto nabízí soudržný a ucelený svět. Coby audiovizuální počin v dnešních kinech nenachází konkurenci. Je s podivem, že se film Tron: Legacy nestal dalším z odstrašujících příkladů tvorby stylem „pejsek a kočička pečou dort“. Míchání nejrůznějších stylů a inspirací tu překračuje dokonce i laťku natolik „mixážního“ snímku, jakým byla Marie Antoinetta Sofie Coppoly. Je to zvláštní asociace, přece jenom se tu srovnává holčičkovsky načančaná biografie někdejší francouzské královny a videoherní akční trhák – ale i druhý titul organicky kombinuje tak nesourodé prvky jako například rokokový nábytek a nostalgii po 80. letech.

Tron: Legacy je pokračováním (nebo spíš předělávkou) filmu Tron z roku 1982. Těžiště obou snímků se odehrává uvnitř počítače, kam proniknou hrdinové programátoři bojovat proti zlotřilým programům. V nové verzi se mladý hacker Sam Flynn a jeho otec Kevin, uvíznuvší v systému jménem Grid před dvaceti lety, postaví zlému programu Clu, který usiluje o světovládu.

O ději není třeba dál referovat: jde o disneyovku s primárním cílovým publikem v podobě kluků kolem třinácti let a při vyšší koncentraci dialogů ve střední části začnou starší diváctvo brnět mozkové laloky. Řídký příběh o boji dobra proti zlu na sebe nicméně navěšuje překvapivě komplexní, někdy dokonce protikladné motivy. Je tu například frankensteinovské téma stroje lidštějšího než člověk – a zároveň myšlenka, že člověk dokáže vítězit (nejen nad stroji) právě díky svým nedokonalostem.

Celek je víc než suma svých částí Tron: Legacy celovečerně debutujícího režiséra videoklipů Josepha Kosinského skutečně připomíná hudbu složenou ze samplů: půjčí si myšlenku, nechá ji letmo zaznít a pak „vyzobne“ zase jinou. Týká se to i styčných ploch s jinými filmy, jichž tu jsou desítky (Metropolis, Blade Runner, Gattaca, Star Wars...), i nápadů vizuálních.

Původní Tron svou vektorovou grafikou připomínal rané osmibitové hry a netajil se inspirací modernismy počátku 20. století. Tron ročník 2010 je ještě přísněji, jaksi mondrianovsky geometrizovaný a písněmi od Journey a Eurythmics a extrémně zvýrazněným výtvarným motivem neonů jako by vzdával poctu 80. letům. Je to však jen jednotící rámec pro detaily z nejrozličnějších koutů: v japanizovaném interiéru se najde místo i pro křišťálový lustr a raketově poháněné letouny po sobě střílejí z ocasních kulometů, jež se zasekávají jako v bombardérech za druhé světové války.

Promyšlená vizuální koncepce se kongeniálním způsobem doplňuje s vynikající hudbou, která ve filmu na rozdíl od jeho předlohy zní téměř neustále. Většinou je mile klasicizující, v burácivých pasážích až moc připomíná tvorbu Hanse Zimmera; podepsáni jsou pod ní Daft Punk, jejichž estetika se v Tron: Legacy projevuje na tolika místech (design helem, citace jejich filmu Electroma), až se vkrádá myšlenka, že se francouzské duo na výsledku podílelo i jinak než „jen“ hudební stopou.

Všechno tohle samozřejmě bude zmíněnému cílovému publiku ukradené, kluci si film užijí jako strhující akční podívanou. Je to legitimní přístup: jednotlivé detaily tu slouží celku a nápaditý „design“ je služebný. Tron: Legacy je především špičkově natočená podívaná (a „poslouchaná“), která na plátno ve scénách jako Samovo zajetí, jeho příchod do herní arény nebo závod motorek „světlocyklů“ vrhá dlouho neviděný majestát.

***

Tron: Legacy

USA 2010 Režie: Joseph Kosinski

Hrají: Garrett Hedlund, Jeff Bridges, Olivia Wilde a další

Autor: