V Česku mají mládežnické politické organizace několik tisíc členů. Rozpočty těch největších – konzervativců a sociálních demokratů – se pohybují v řádu milionů korun.
Ve stroze vyzdobené místnosti usedá k velkému stolu několik lidí ve věku mezi dvaceti až pětadvaceti lety. Až na jedinou výjimku jsou to samí muži. Někteří mají na sobě oblek, jiní neformální oblečení. Když usedají ke stolu, jejich družný hovor o filmových novinkách či knihách najednou utichá, až je z venku slyšet hluk projíždějících aut.
Naproti skupině mladých lidí usedá známá tvář, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny za ODS Miroslava Němcová. Pravicová politička právě zavítala na tradiční diskusní odpoledne „Čaj o páté“, která se zde konají již třetím rokem. Nejde o náhodu, na rohu smíchovských ulic Zborovská a Vodní, kde se „čaj“ koná, sídlí pražská organizace Mladých konzervativců. Politické uskupení, které se netají spřízněností s hlavní vládní stranou.
Jen co se všichni uvelebí na židlích, slovo si bere místopředseda této politické organizace Jiří Klindera, třiadvacetiletý drobný student politologie v dobře padnoucím obleku. Vítá hosta a vypočítává jeho funkce. Zřejmě pouze pro dekorum, přítomní jen pokyvují hlavami. „Doufám, že ještě někteří další členové přijdou. Ono je dnes více akcí, někteří naši členové jsou třeba na Fóru 2000,“ říká Klindera, jako by chtěl ospravedlnit fakt, že na setkání s političkou přišla jen necelá desítka lidí.
Poté se ujímá slova Miroslava Němcová. „Tato koaliční vláda je stále pod permanentním tlakem. Situace, kdy tu proti sobě stojí dva stejně silné bloky, může být vhodná pro některé poslance, aby se zviditelnili a začali za svůj hlas požadovat to či ono,“ vysvětluje místopředsedkyně sněmovny. Mladí jen přikyvují, a když Miroslava Němcová ukončí svoje úvodní slovo, začínají ji zasypávat nejrůznějšími dotazy a tématy. „Co by znamenalo nezvolení Václava Klause prezidentem?“ – „Byla by to velká chyba a mohlo by to v ODS vyvolat silné pnutí. Mohli bychom se dostat do situace jako ČSSD po poslední prezidentské volbě...“ Další debata se točí okolo témat jako umístění radaru v Brdech, budoucnost Evropské unie, rovná daň, proč nezvolit Jiřího Paroubka šéfem Poslanecké sněmovny, antidiskriminační zákon, poplatky u lékaře, ale i balené koblihy, nulové povědomí o Radě Evropy a podobně.
Z dotazů je znát, že přítomní mají o dané problematice přehled. Přitom podle jejich věku by člověk usuzoval, že když se sejdou a baví se mezi sebou, přijdou na přetřes spíš jiná témata: fotbal, holky, auta, nároční docenti ve škole nebo veselé zážitky z víkendové zábavy. Tedy to, co poutá pozornost statisíců jejich vrstevníků, kteří na politiku nahlížejí spíš s opovržením nebo se o ni vůbec nezajímají. Zde by asi tito lidé moc nových kamarádů nenašli.
Když se příslušníci politického dorostu zrovna nezaobírají politikou, debata se většinou stočí na umění, čtenářsky náročnou literaturu či hudbu, nebo i jiná složitá a nadčasová témata, jako jsou klimatické či demografické změny ve světě. Často se také mezi sebou baví o velikánech světové politiky z doby současné či z minulosti. Zatímco konzervativci nedají dopustit na Thatcherovou, Reagana, Friedmana či Hayeka, mezi Mladými sociálními demokraty (kteří jsou pro změnu jakousi přípravkou ČSSD) vede vesměs Tony Blair, na nedostatek zájmu si ale nemůže stěžovat ani Gerhard Schröder, Robert Fico či neúspěšná kandidátka na post prezidenta Francie Ségolene Royalová. Jak Mladí konzervativci, tak Mladí sociální demokraté mají více než tisíc členů po celé zemi. Podobné mládežnické organizace mají i ostatní parlamentní strany.
Členství v některé z těchto organizací může otevřít mnohým mladým lidem cestu do vysoké politiky a v krátké polistopadové historii Česka lze najít dlouhou řadu jmen, která to potvrzují. Zajímavé je, že většina těchto lidí si cestičku do mládežnických politických organizací vyšlapala samostatně – jen málokdo z nich zdědil politickou angažovanost po rodičích. Politologové hodnotí tento „zápal“ mladých lidí příznivě, problém však vidí ve skutečnosti, že se přimknou k jedné ideologii příliš brzy, aniž by poznali některé další možnosti a získali nadhled a možnost srovnání. Aktivní politici z etablovaných politických stran si svůj dorost hýčkají. Potřebují i hlasy mladých voličů a ukazováním nových, svěžích tváří chtějí přesvědčit společnost, že jejich strany nejsou určeny jen pro staré a vysloužilé politiky, kteří si své funkce a úřady vyseděli mnohaletým docházením na stranické schůze a konference.
Dvě tváře
Šéf Mladých sociálních demokratů Petr Dolínek (26) sedí v kavárně Indigo na Starém Městě nedaleko Karlova mostu a na první pohled se nijak neodlišuje od ostatních lidí své generace. Prozradí na sebe, že rád sportuje, hraje florbal, šermuje, včelaří, a přestože se velmi záhy vydal na politickou dráhu, rozhodně nerezignoval na osobní život: „Jasně, že jsem měl více holek. Ale teď už jsem usazenější a se svou přítelkyní spokojený,“ říká žoviálně. Když však přichází řeč na politiku a jeho politickou angažovanost, nasazuje vážnější tvář – v tu chvíli už před vámi sedí poněkud jiný Petr Dolínek. „Existuje spousta výhod, proč by mladí měli vstupovat do politiky. Už třeba tím, že mohou přinést netradiční řešení tradičních potíží, upozorní na úskalí. Specifickým důvodem, proč angažovat v politice mladé, je, jak řekl prezident Havel, jejich nezasaženost minulým režimem,“ spouští mladý sociální demokrat a míchá si své latté. Výhody demokratického svobodného prostředí, umožňující politickou angažovanost mladistvých, potvrzuje i politolog Petr Just. „Mladí mají nepochybně řadu výhod oproti svým předchůdcům. Více cestují, a získávají tak větší rozhled, znají cizí jazyky, studují obory, které se v minulosti nestudovaly a které mohou být pro působení v politice užitečné,“ říká Just. Větší možnosti a osobní rozhled je potom jedním z hlavních důvodů, proč se počty politicky angažovaných mladých lidí zvyšují. „Za poslední období máme 123 nových členů,“ vypočítává hrdě Dolínek. Připouští však, že někteří jeho přátelé jeho velkou politickou angažovanost nechápou. „Někteří přátelé mě podporují, jiní se mi diví. Nikdy jsem však nezažil, že by to byl pro někoho důvod, proč se se mnou nebude bavit či nadále stýkat. Moji rodiče politicky aktivní nejsou a koho volí, se jich neptám. Je to ryze jejich věc.“ Do hovoru se zapojuje i jeho kolega a stranický souputník Antonín Seidel, který do té doby jen mlčky přikyvoval slovům svého šéfa.
Pokračování na straně II
Být tak aspoň místostarosta
Dokončení ze strany I
„Cítíme, že tu chybí větší angažovanost lidí v politice. Proto bychom například chtěli, aby se o různých politických tématech diskutovalo i na vysokých školách. Zdůrazňuji, ne o politice, ale o tématech,“ vypichuje svá slova Seidel, který se neopomene představit i jako student politologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zástupci obou hlavních mládežnických politických organizací jsou si však vědomi, že ne všichni lidé věří v „čistotu“ jejich ambicí. Mnozí Češi si myslí, že se politicky angažují jen kvůli tomu, aby se rychle dostali k moci. „Je mi to velmi líto, že i když tito mladí lidé nemají ambice ihned někam kandidovat a většinou berou politiku jako běh na dlouhou trať, bývají označováni za kariéristy,“ zlobí se mladý konzervativec Jiří Klindera. Účelové propojení členství v mládežnické politické organizaci a možnosti získat tak moc kritizuje třeba politolog Tomáš Lebeda. „Pokud mladí lidé chápou tyto organizace jako výtah k moci, tak to asi moc správné není. A kladu si ještě jednu otázku: Zda by lidé v takto mladém věku neměli o politice smýšlet mnohem kritičtěji, než aby hájili vyhraněné názory jednotlivých proudů,“ míní Lebeda. Naráží tím i na skutečnost, že mnoho členů politických mládežnických organizací pochází z politicky neutrálního až apatického prostředí. „Na gymplu jsem začal denně číst noviny, pak přišla klasika jako Machiavelli, Poper, Hayek, Weber či Arendtová a najednou jsem cítil, že mě to někam tlačí. Naši nechápavě kroutili hlavami. Chvílemi mě odrazovali, ale pak zjistili, že to nemá smysl,“ vysvětluje dvacetiletý mladý konzervativec z jižních Čech a zdůrazňuje, že si nepřeje zveřejnit své jméno.
Včera mladý, zítra mocný
Stejně jako v ekonomice a životních trendech, tak i v politické angažovanosti mladých lidí bylo Česko na začátku 90. let pozadu ve srovnání se situací na Západě. Proto se i složení tehdejší politické reprezentace lišilo od té západní, kde většina vrcholných aktivních politiků za sebou měla dlouholetou politickou angažovanost od svých mladých let – tento model funguje v podstatě dodnes. Jako příklad může posloužit stávající francouzský prezident Nicolas Sarkozy či někdejší německý kancléř Gerhard Schröder. Tomuto trendu se pomalu přibližuje i Česko. Obě hlavní mládežnická politická uskupení za svou více než šestnáctiletou historii vygenerovala pro českou politickou scénu či veřejný život nejednu známou osobnost. U Mladých sociálních demokratů to byl například Stanislav Gross, Michal Hašek či Bohuslav Sobotka. „Příkladem může být též předešlý předseda Mladých sociálních demokratů, pan Hamáček, který je dnes už nejen poslancem, ale dokonce i předsedou Zahraničního výboru sněmovny,“ upozorňuje poslanec ČSSD a bývalý ministr zdravotnictví David Rath. Z Mladých konzervativců se mezi známé tváře zařadil například Ivan Langer, šéf think-tanku CEP Petr Mach či současný šéf Petr Sokol, který s Ivanem Langrem a politologem Ladislavem Mrklasem vede liberálněkonzervativní akademii CEVRO. Budoucí politické naděje též udržují bohaté mezinárodní kontakty a vztahy s ideově spřízněnými sdruženími. Možnost pěstovat kontakty se svými vrstevníky i v okolních zemích v Evropě považují politici za jedno z největších lákadel i důvodů, proč se mladí takto angažují. „Možnost spolupracovat s obdobnými organizacemi na zahraniční úrovni je samozřejmě pro mladé lidi nejatraktivnější,“ říká Jan Kasal, místopředseda Poslanecké sněmovny za KDU-ČSL, jejíž mládežnická organizace s více než sedmi sty členy se co do počtu řadí hned za organizace obou nejsilnějších současných politických stran.
Pojď mezi nás, stojíme o tebe
„Můj zájem o politiku mě přivedl do ODS, kde jsem chtěl pomoci před parlamentními volbami v roce 2002. Na jednom z mítinků mě oslovili Mladí konzervativci a přesvědčili mě ke vstupu, a po krátkém čase jsem se aktivně zapojil do dění v naší organizaci,“ vzpomíná na své politické začátky Jiří Klindera, který ani svou zálibou v klasické hudbě, sledováním divadla a navštěvováním muzeí nezapře konzervativního člověka. Je to většinou právě studium humanitních oborů (mezi nejoblíbenější patří politologie) či účast na nějaké společenské akci organizované určitými skupinami mladých lidí, kudy nejčastěji vede cesta mladých k zájmu o politiku. Někomu ale stačí třeba jen i pozorné sledování dění ve společnosti. „Vyrůstal jsem v období, kdy byl komunistický režim s celou svou státně přeplánovanou ideologií, snažící se řídit snad úplně vše, vystřídán ideologií trhu bez zábran. Uvědomuji si ale, že ten samý trh produkuje výrazné společenské nerovnosti a jeho působení vede k sociálnímu vyloučení celých skupin občanů,“ přemítá mladý sociální demokrat Petr Dolínek nad tím, co ho přivedlo již v mladém věku do náruče levicových myšlenek. „A právě proto tu je ten sociální stát, který by měl přerozdělovat prostředky tak, aby se rozvíjel lidský potenciál a vytvořily důstojné podmínky k životu i těm méně schopným.“ Kdyby jeho úvahu slyšeli služebně starší a etablovaní politici ČSSD, zřejmě by jí zatleskali. Nabízí se tedy otázka, proč vlastně existují tato mládežnická sdružení, když se jejich členové svými postoji příliš nevymykají linii svých spřízněných politických stran? A proč tyto strany pěstují podobné organizace mezi mladými lidmi? „Pro politické strany je výhodné mít spřízněnou organizaci i z jakýchsi PR důvodů. Mladí příznivci politických stran mohou ovlivňovat své vrstevníky pro určitou myšlenku,“ domnívá se politolog Petr Just. Jeho kolega Tomáš Lebeda je při hodnocení ideové výbavy mladých politiků zdrženlivější. „Proč oni do těchto organizací vstupují? Ztotožňují se s určitým viděním světa, že toto je ta jediná a správná cesta? Nebo to je něco jiného? Obavám se, že mnoho mladých lidí do těchto organizací vstupuje bez jakýchkoliv životních zkušeností. Navíc, jakákoliv ideologie je zjednodušeným pohledem na svět,“ varuje Lebeda. Aktivní politici z jednotlivých stran si spolupráci s mládežnickými organizacemi pochopitelně vychvalují. „Vzájemnou spolupráci považuje ČSSD za přirozenou a oboustranně prospěšnou. Nezbytnost vzájemné spolupráce s Mladými sociálními demokraty shledává ČSSD zejména na poli prosazování sociálnědemokratických myšlenek mezi mládeží,“ vypočítává předseda strany Jiří Paroubek. „Mládežnická politická sdružení jsou pro mnohé právě první možností, jak se setkat s politikou a fungováním demokracie. V tom vidím hlavní pozitivum. ODS dlouhodobě a úspěšně spolupracuje s Mladými konzervativci, příležitostně podpoří některou její aktivitu,“ vypočítává Ivan Langer, který je též místopředsedou ODS. Ačkoliv etablovaní politici mají pro svůj politický dorost jen slova chvály a často ho využívají i pro omlazení image strany, mládežnické organizace fakticky nemají vliv na fungování a směřování těchto stran. Například Mladí sociální demokraté již v roce 1999 ztratili přímé delegační kvóty na stranické sjezdy, a tedy i možnost přímo významně ovlivňovat směřování strany a složení hlavních stranických orgánů. To se ale může brzy zase změnit, nové reformní návrhy přijaté vedením se snaží stranu omladit a zatraktivnit a hovoří o nutnosti obsadit určitý podíl míst mladými do 30 let nebo ženami. U ODS žádné kvóty neexistují. „Na rozdíl od jiných politických stran u nás nemají zástupci mládežnické organizace nějaké ve stanovách ODS garantované kvóty. I členové Mladých konzervativců proto musejí v rámci ODS, pokud v ní chtějí usilovat o volené funkce, podstoupit rovnou soutěž. To nepramení z nedůvěry v mládežnické organizace, ale z našeho přesvědčení, že žádná skupina nesmí být zvýhodňována,“ vysvětluje Ivan Langer. Mládežnické politické organizace nejsou zvýhodněny ani po finanční stránce, protože nejsou podporovány ze stranických pokladen etablovaných stran. „Organizace Mladí konzervativci má vlastní rozpočet a ODS do něj nepřispívá,“ shrnuje Ivan Langer. Stejnou nezávislost Mladých sociálních demokratů na ČSSD potvrzuje i Jiří Paroubek či místopředseda KDU-ČSL Jan Kasal u Mladých křesťanských demokratů. Kde mládežnická sdružení berou finance na svůj chod a provoz? „Získáváme finanční prostředky z členských příspěvků. Ty jsou 100 Kč pro studenty středních škol, 200 Kč pro studenty vysokých škol a 300 Kč pro pracující. Další prostředky získáváme z grantů od měst, krajů, ministerstva školství a v neposlední řadě z darů,“ vysvětluje za Mladé konzervativce Jiří Klindera. Další prostředky plynou organizacím z prodeje stranických publikací, sborníků či časopisů, které vycházejí pravidelně po celý rok. „Důležitá je i podpora od institucí, jako je například Friedrich Ebert Stiftung,“ vysvětluje šéf Mladých sociálních demokratů Petr Dolínek s tím, že roční rozpočet jím vedeného hnutí se v posledních třech letech pohybuje v řádu milionů korun. Když jsou pravidelně v médiích publikovány údaje o procentuální důvěře občanů ve vrcholné politické instituce a jednotlivé politiky, s výjimkou prezidenta republiky tato čísla nebývají nikterak vysoká. Je to dáno především tím, že většina lidí o politiku ztrácí zájem a považuje ji za špinavost, která se odehrává pouze mezi vybranými skupinami lidí. Přitom starší lidé často volají po tom, ať do politiky vstoupí mladí a perspektivní lidé, kteří přinesou tolik žádanou změnu. Politolog Petr Just však vidí za případným vstupem mladých lidí do politiky stejné motivace, jaké bývají přisuzovány jejich starším kolegům. „Je to určitá touha po moci, i když nechci, aby to teď znělo takto pejorativně,“ míní Just. A jak vidí svou budoucnost v politice samotný politický dorost? Kdo ví, kdo z přítomných Mladých konzervativců, když poslouchal jednu z nejznámějších představitelek strany a místopředsedkyni sněmovny Miroslavu Němcovou během její návštěvy na „Čaji o páté“ ve Zborovské, si v duchu představoval, že jednou usedne na takto vysoce exponovanou pozici v Poslanecké sněmovně, ve vládě či jiné vlivné české či mezinárodní organizaci? „Naši bývalí či současní členové nemusejí být poté nutně politiky. Je i řada takových, kteří tu s námi byli pár let, a teď už si každý dělá to své, třeba i podniká, a zájem o politiku už není jeho prioritou,“ vysvětluje mladý sociální demokrat Antonín Seidel. „Ani já se do nějaké vysoké funkce nehrnu a neprobouzím se s tím,“ přizvukuje mu jeho šéf Petr Dolínek a při míchání téměř dopitého latté velmi sebejistě dodává: „Mně by bohatě stačilo stát se místostarostou městské části Prahy 6.“
***
Když se příslušníci politického dorostu zrovna nezaobírají politikou, debata se většinou stočí na umění, čtenářsky náročnou literaturu či hudbu, nebo i jiná složitá a nadčasová témata, jako jsou klimatické či demografické změny ve světě Pokud mladí lidé chápou tyto organizace jako výtah k moci, tak to asi moc správné není. Ale zajímá mě jedna věc: Zda by neměli o politice smýšlet mnohem kritičtěji, než aby hájili vyhraněné názory jednotlivých proudů. Tomáš Lebeda politolog
Peníze získáváme z členských příspěvků. Ty jsou 100 Kč pro studenty středních škol, 200 Kč pro studenty vysokých škol a 300 Kč pro pracující. Dále máme granty od měst, z krajů, ministerstva školství a také dostáváme dary. Jiří Klindera místopředseda Mladých konzervativců
Trh produkuje společenské nerovnosti a jeho působení vede k vyloučení celých skupin občanů. Proto tu je ten sociální stát, který by měl přerozdělovat prostředky, aby i ti méně schopní měli důstojné podmínky k životu. Petr Dolínek předseda Mladých sociálních demokratů
O autorovi| JIŘÍ ŠTEFEK, Autor (* 1979) je publicista, pracuje jako projektový manažer
