Nadšení pro východní filozofii a asijskou kulturu v Česku stále neopadá. Svědčí o tom trvale narůstající počet čajoven. Jen v Praze jich je ke stovce.
„Zákazníci se postupně kultivovali, Pražané už umí rozeznat dobrý čaj a často si ho sami doma správně připravit. Už je nezajímá jen cena, přestože u čaje ve většině případů znamená čím dražší, tím kvalitnější,“ říká majitel tří pražských čajoven Tomáš Čížek.
Hosté v čajovnách nejčastěji žádají různé druhy zeleného čaje, například bílou a zelenou opici, do obliby se dostává částečně fermentovaný čaj oolong a stálicí je černý čaj darjeeling z Indie. „Velký ohlas má teď v létě ledový zelený čaj. Museli jsme vyzkoušet spoustu druhů, než jsme zjistili, který je jako ledový nejlepší. Některé totiž za studena zhořknou a nejsou dobré. Ale vybrali jsme několik druhů, které se dají výborně servírovat s ledem a třeba mátou,“ vysvětluje Vlasta Cingrošová, majitelka čajovny u Měsíční kočky na Smíchově.
Čajovny většinou nepředstavují jen tradiční občerstvovací zařízení jako kavárny nebo restaurace. V mnohých zároveň fungují jakási minicentra orientální kultury, pořádají zpívání manter, přednášky o buddhismu, malování mandal. „Měsíční kočka slouží jako knihkupectví a čítárna novin. Od podzimu do jara hostíme poetické večery, přednášky o Indii, meditace, vystoupení břišních tanečnic i výstavy obrázků nebo fotografií,“ vypočítává bohatý program čajovny Cingrošová. Vedle programu lákají čajovny také svým uklidňujícím prostředím, kde se dá často sedět jen tak na zemi na polštářích nebo v pohodlných křeslech a které je provoněné kouřem aromatických tyčinek a osvětlené mimo jiné svíčkami. Neobvyklý interiér nabízí například čajovna v historické vodárenské věži poblíž Letenského náměstí. Čajovny jsou často místem setkání středoškolských studentů. „Rodiče nemají obavu je sem pustit, jediný alkohol je tady medovina,“ vysvětluje Tomáš Čížek z čajovny U Kostela. Chodit do čajovny je navíc mezi studenty věcí prestiže, znamená to být in.
Lákadlem čajoven nejsou výhradně čaje jako takové, ale také takzvaná šíša neboli vodní dýmka. To je ve většině čajoven jediné povolené kuřivo. Vodní dýmka pocházející z Indie a vylepšená v arabském světě se plní klasickým tabákem, který je možné dostat i ochucený, například jablečný, medový nebo lékořicový. Vodní dýmku si přitom lze nejen zakouřit, ale přímo v čajovně také zakoupit, stejně jako sypané a vážené čaje. „Vodní dýmka je jeden z důvodů, proč spousta lidí chodí na čaje. Můžou si užít kouření i bez nelegálních drog,“ tvrdí častá návštěvnice čajovny Daruma Kamila Sirotná.
Podle Tomáše Čížka jsou čajovny v Praze atrakcí i pro zahraniční turisty. Fenomén podniků, kde se připravují pravé čínské, japonské nebo indické čaje, je totiž jinde v Evropě naprosto neobvyklý. „V čajovně Siva v centru je mezi návštěvníky asi polovina cizinců,“ uvádí čajovník.
TOP 10 čajoven v Praze
* Daruma (Na Moráni 11, Praha 2)
* U Kostela (Strossmayerovo nám. 9, Praha 7)
* Čajovna ve věži (Vodárenská věž na Letné, Na Výšinách 1, Praha 7)
* Siva (Masná 8, Praha 1) *U Dvou šálků (Blanická 750/8, Praha 2)
* Mystická čajovna (Muchova 4, Praha 6)
* Měsíční kočka (Zubatého 6, Praha 5)
* Dobrá čajovna (Václavské nám. 14, Praha 1)
* U Zlatého kohouta (Michalská 3, Praha 1)
* Růžová čajovna (Růžová 8, Praha 1)
