* LN Jak jste situaci tehdy zvládali?
Bylo to kruté. Manžel měl rozdělanou práci, plno plánů, vypracované návrhy a hlavně - miloval film a byl skutečně vynikající architekt. Proto ho hned všichni chtěli, třebaže mu bylo teprve čtyřiadvacet... Strašně se trápil, až se utrápil. Nemohl uživit rodinu, byla to opravdu těžká doba, protože ani já nesměla pracovat, a zrovna se nám narodil syn Saša. Když si teď na to vzpomenu, ani nevím, jak jsme to mohli přežít.
* LN Podle návrhů, které po něm zůstaly, je zřejmé, že byl schopný výtvarník, nešlo uchytit se jinde?
Ze začátku ne, protože to kádrové oddělení ho nepustilo ze zřetele, kdekoli jej chtěli, ať to bylo v divadle nebo někde jinde, přišel na něj hned záporný posudek, že je protistátní živel.
* LN Myslíte, že hrála v jeho situaci roli i závist?
Jsem o tom přesvědčená. Hlavní, kdo proti němu šel, byl tenkrát architekt Pacák, velký komunista, nemohl unést, že manžel měl takový úspěch, a myslím, že ještě s dalším spolupracovníkem to všechno dali dohromady. Jeden mu přinesl hned přihlášku do komunistické strany. Manžel ji před ním roztrhal, on sám ji však podepsal a pak, protože měl jeho návrhy, mohl režisérům nabízet, že ty filmy dokončí.
* LN Našli se ale kolegové, kteří mu chtěli pomoci...
To je pravda. Jiří Krejčík například orodoval na všechny strany, byl u ministra, chodil za manželem, vážil si ho a důvěřoval mu a moc chtěl, aby mu dělal výpravu k jeho Boženě Němcové. Ale i další režiséři se snažili, a to, co dělala potom Carmen, tedy Hana Hegerová, když muže zbavila ponížení chodit potupně sám za plotem, to bylo ohromné. Byla moc hodná a zachovala se krásně. Také Eduard Hoffmann pomáhal, dal mu práci na večerníčku.
* LN Stejně ale byl váš život značně poznamenaný?
Manžel byl z toho všeho nemocný, měl pak vysoký krevní tlak, ochrnul na půl těla, a předčasně zemřel. A vlastně to všechno šlo i dál - syn se nemohl dostat na školu, dcera na konzervatoř. Zkrátka jsme se celý život něčeho museli bát. Moje maminka o zbytek své rodiny, my o tu naši.
