BRUSEL Česká republika neměla včera při zahájení jednání o obsazení postů nového „evropského prezidenta“ žádného svého favorita. Prohlášení premiéra Jana Fischera a ministra zahraničí Jana Kohouta však naznačovala, že Praha se kloní k modelu, který společně prosazují francouzský prezident Nicolas Sarkozy a německá kancléřka Angela Merkelová. A podporu jejich kandidátů se bude Praha snažit „zobchodovat“ za nějaký důstojný post pro nového českého komisaře Štefana Füleho. Toho by z dostupných postů kabinet nejraději viděl na postu evropského komisaře pro rozšíření a tuto pozici by velmi rád podle svých slov přijal i Füle.
O obsazení obou nově definovaných pozic se mělo rozhodnout na včerejší večeři premiérů a prezidentů v Bruselu, která skončila až po uzávěrce tohoto vydání LN. Již před začátkem setkání se ale začaly rýsovat obrysy jejich dohody.
U„evropského prezidenta“ definitivně padly naděje britského premiéra Tonyho Blaira. Londýn ale získal naději na získání druhé funkce, označované jako „ministr zahraničí EU“.
Evropští socialisté se totiž shodli na podpoře britské eurokomisařky pro obchod Catherine Ashtonové, kterou podpořil i současný ministerský předseda Spojeného království Gordon Brown. A jelikož se čekalo, že tuto funkci získá levicový politik, a vzhledem k sílícímu volání po větším zastoupení žen ve vrcholných funkcích EU vypadaly šance Catherine Ashtonové velmi nadějně.
Oficiálním kandidátem na „evropského prezidenta“ se podle očekávání stal belgický premiér Herman Van Rompuy, jehož jméno bylo v této souvislosti skloňováno v uplynulých dnech nejvíce.
Nezastínit Francii a Německo Čeští politici nikoho konkrétního sice otevřeně nepodporovali, dávali ale najevo, jaké názory by představitelé obou funkcí měli zastávat. „Předsedou Evropské rady by měla být osoba spíše z menší či střední evropské země,“ řekl včera Kohout v rozhovoru pro Rádio Česko. „Tato osoba by měla by být spíše elementem, který spojuje, který hledá konsenzus, který je spíše zprostředkovatel, moderátor, ten, kdo usnadňuje debaty, nikoliv osobou, která výrazným způsobem určuje agendu směřování Evropské unie.“
Právě takového „prezidenta“ by v čele unie rádi viděli Merkelová a Sarkozy, jehož nedávné prohlášení Kohout ve svém vystoupení fakticky zopakoval. Velké státy EU se totiž obávaly příliš silné osobnosti, která by je jako šéf unie mohla zastínit. Podobné stanovisko oznámil po včerejším ranním jednání vlády, která nedala jasný mandát ohledně jména, i premiér Jan Fischer. „Neměl by to být vysloveně politický lídr,“ řekl na tiskové konferenci Fischer. Jako jedinou další, byť nikoli jednoznačně stanovenou podmínku si český premiér dal, že by nová hlava Evropy měla být z některého členského státu Severoatlantické aliance.
Ani u obsazení funkce „evropského ministra zahraničí“ česká diplomacie nepodporovala nikoho konkrétního. Ministr zahraničí Kohout alespoň naznačil, kdo by Praze vyhovoval: „Máme určitý požadavek na jeho profil - a to, aby byl jasně identifikovatelný ve východní dimenzi evropské zahraniční politiky, to znamená západní Balkán, problematika rozšíření, vztahy s Ruskem, zamrzlé konflikty, energetická bezpečnost,“ řekl Kohout.
Jediný, kdo podpořil jmenovitě některého z veřejně známých kandidátů, byl bývalý prezident Václav Havel. Ten by si přál v čele unie lotyšskou exprezidentku Vairu Víkovou-Freibergovou. „Je to ale můj soukromý názor,“ dodal Havel.
O autorovi| Luboš Palata, zvláštní zpravodaj LN v Bruselu
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
