Výprava ke hvězdám vyjde v přepočtu na čtyři miliony korun (záloha dělá přibližně desetinu), což je v porovnání s komerční nabídkou letů ruskou komickou lodí Sojuz na mezinárodní vesmírnou stanici ISS pakatel. Rusové si účtují 40 až 50 milionů dolarů, tedy skoro miliardu korun. Jenže nabízejí mnohem víc než Virgin Galactic: vesmírný cestovatel stráví týden na oběžné dráze Země v útrobách stanice ISS společně s mezinárodní kosmickou posádkou, kdežto letadélko Virgin Galactic dosáhne spodní hranice orbitu na pouhých pět minut, posádka na tuto chvíli zažije stav beztíže a poté se snese klouzavým letem znovu na Zemi.
Česká kosmická
„Jeden let pojme šest lidí, zájemců je zatím okolo tří set. Létat by měli začít koncem příštího roku nebo v roce 2012, a pokud v prvním roce zvládnou deset letů, bude to úspěch. Zájemci se tedy dost načekají,“ popisuje snahu Virgin Galactic Jan Kolář, ředitel České kosmické kanceláře. Obecně prospěšná společnost s tímhle názvem vznikla v roce 2003, kdy ministerstvo školství řešilo, jakým způsobem se ujmout agendy kosmonautiky. Česká republika rozšiřovala vztahy s Evropskou kosmickou agenturou (ESA) a kosmonautika jako výzkumná aktivita spadala právě pod školství.
„Nakonec se rozhodli pro externí řešení, aby nemuseli budovat vlastní aparát a vytvářet pro něj rozpočet. Jednání o vzniku kanceláře probíhala asi dva roky, teď jsme zcela nezávislou organizací, která zprostředkovává denní komunikaci s ESA, ale do politických rozhodování nezasahujeme, poskytujeme pro ně jen podklady,“ vysvětluje Kolář v malé kanceláři v zapadlé uličce u železničního viaduktu v pražském Karlíně.
Evropská kosmická agentura existuje od roku 1973, kdy se západoevropské státy rozhodly vstoupit do vesmírných závodů mezi Američany a Rusy. Někdejší Československo tehdy plně fungovalo v rámci sovětského programu Interkosmos, pro který pracoval i Jan Kolář. „Po listopadu 1989 u nás veškeré vesmírné programy pomalu zanikaly, Interkosmos jako takový skončil v roce 1991. Lidé odcházeli do úplně jiných vědních oborů a vypadalo to, že s kosmonautikou je u nás utrum,“ líčí šéf České kosmické kanceláře.
Jenže v devadesátých letech začaly také první námluvy s agenturou ESA. Češi se jejími členy stali jako první z bývalého východního bloku před dvěma lety, naopak Slováci teprve letos podepsali rámcovou smlouvu o spolupráci. „Vstup do ESA určitě není podmíněn tím, že by Česká republika musela mít svůj vlastní kosmodrom, rakety, oddíl kosmonautů nebo stanici na Měsíci. Kosmonautika jako taková je velice široký obor a nepodílet se na něm by pro nás znamenalo rezignovat na civilizační růst. Bylo by to stejné, jako kdybychom přestali financovat vědu nebo školství,“ míní Kolář.
Ministr a Marťani
Čím se tedy Česká republika zapojuje do evropského kosmického výzkumu? Výzkumný ústav letectví ve Kbelích vyvíjí například mikroakcelerometr, který registruje i ty nejmenší změny zrychlení u družic, a umožňuje tak jejich přesnější navigaci. Brněnská firma Czech Space Research Centre pracuje na elektronice, optice pro vesmírné účely se věnují vývojové dílny Akademie věd ČR v Turnově. Celkem se na kosmických programech podílí asi patnáct subjektů z České republiky.
Pro tuzemské firmy je to zajímavá obchodní příležitost. Česká republika platí ročně agentuře ESA příspěvek téměř čtvrt miliardy korun a podle stanov organizace se má minimálně 84 procent této částky vrátit ve formě zakázek pro české firmy. O rozsahu českého příspěvku rozhoduje vláda, vedle ministerstva školství se angažuje doprava, ministerstvo průmyslu a obchodu i ministerstvo životního prostředí. Ministr dopravy Vít Bárta ovšem prohlásil, že se kosmonautice věnovat nehodlá. Nedávno v televizní show Jana Krause pobaveně vykládal, jak zrušil funkci náměstka pro kosmický program. „Ptal jsem se ho, jestli budeme vítat Marťany,“ dával Bárta k dobru.
Cesta ke kosmickým projektům ale nevede jen přes evropskou agenturu ESA. Například český architekt Tomáš Rousek spolupracuje s americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA) na vývoji designu kosmických lodí a vesmírných stanic. Jeho návrh na vesmírnou loď s umělou gravitací zveřejnil časopis New Scientist jako nejzajímavější inovaci srpnové konference Explore NOW ve Washingtonu.
Oč jde? Dvě vesmírné lodi jsou spojené dvousetmetrovými kevlarovými lany a pomocí zážehových trysek rotují jako centrifuga. Odstředivá síla v obou lodích vytváří gravitaci, která usnadňuje kosmonautům práci a vytváří určité pohodlí při dlouhotrvajících cestách. Osmadvacetiletý Rousek na návrhu pracoval s kolegou Brianem Wilcoxem během svého studijního pobytu v centru NASA v Los Angeles. „Díky tomu, že jsem tam byl jako neplacený stážista, jsem se mohl věnovat konceptům, do kterých by se jinak nikdo nepustil,“ líčí.
Vesmírné hotely
Jeho cesta do NASA vedla přes studium na International Space University ve Štrasburku, kterou Rousek absolvoval společně s dalším Čechem Ondřejem Doulem. Ten dnes na škole dokonce přednáší a s Rouskem pracují na návrzích vesmírných hotelů či týmových projektech simulace letu na Mars.
„Stále se také řeší, co se stane s mezinárodní stanicí ISS, až za deset let skončí její životnost. Může se stát, že Američané svůj modul odpojí a nechají ho řízeně spadnout do Pacifiku. To by ale byla škoda. Mohl by tam být hotel, ale i různá výzkumná střediska,“ míní Rousek a rozpovídá se o projektu vesmírného hotelu, na kterém momentálně pracuje společně s Ondřejem Doulem. Jeho součástí mají být třeba speciální sprchy pro stav beztíže, jakési velké umělohmotné vaky, do nichž by se pod tlakem pouštěla voda.
Dvaatřicetiletý Doule zpracoval pro NASA architektonický návrh marťanské základny MB 10, robotického obydlí, které ke své výstavbě využívá místních zdrojů surovin z Marsu. Jakkoli se mohou metody lišit, měl by stejný robot pomáhat i při obydlování Měsíce. „Robot bere prach z povrchu a přímo z něj peče stěny modulu,“ říká Douleho kolega Rousek. Takového speciálního robota nyní NASA testuje v arizonské poušti. „Pobíhá volně po poušti a zkouší se, co všechno dovede,“ líčí Rousek, pro změnu hlavní autor nového návrhu lunárního modulu pojmenovaného SinterHab.
Rousek také vymýšlí víceúčelový nafukovací nábytek pro astronauty, který by nejprve sloužil jako obal na potraviny a poté by se nafouknutím mohl změnit v příjemné sofa.
Vyfiltruj si ponožky
Jsou to jenom futurologické vize, nebo se některé z těchto nápadů mohou realizovat? Nejblíže k praktickému využití na Zemi mají virtuální brýle s průhledovým displejem. „Podobné se už testují na mezinárodní stanici ISS, kde je velký nepořádek a posádka neustále nemůže něco najít,“ vysvětluje Rousek. NASA proto chce všechny předměty na ISS očipovat, takže by si astronauti mohli hledanou věc pomocí displeje vyfiltrovat. Třeba i ztracené ponožky.
Jiné vize jsou zatím hůře realizovatelné. Třeba provoz vesmírné základny, která by byla napojena na padesátikilometrový vodivý kabel a pohybovala se v magnetickém poli Země, aniž by spalovala nějakou pohonnou hmotu. „Takto by se dal vytáhnout třeba náklad z malého orbitu výš. Byl by to takový poloviční vesmírný výtah,“ říká Rousek.
Sám si chce na vesmírnou cestu, jakou připravuje americká společnost Virgin Galactic, ušetřit. Výlety ke hvězdám podle něj v dohledné době výrazně zlevní. A blíží se doba, kdy se kosmických programů budou moci zúčastnit i čeští kosmonauti na nekomerční bázi. Jen se budou muset utkat s velkou konkurencí.
„Ano, i Češi se mohou stát členy týmu kosmonautů Evropské kosmické agentury ESA,“ připouští ředitel České kosmické kanceláře Jan Kolář. Zhruba jednou za pět let agentura vypisuje výběrové řízení. „Od našeho vstupu do ESA se zatím žádný takový konkurz nekonal, ale pokud se bude konat v budoucnu, může uspět i Čech. Do minulého výběru se však přihlásilo okolo 17 tisíc lidí a na konci jich vybrali šest. I tak je to ale šance.“ ?
O autorovi| Jan Potůček, spolupracovník Pátku jan.potucek@iinfo.cz
