„Nemáme ekonomické prostředky na to, aby bylo Česko jednou z testovacích zemí. Tento proces čerpá veliké peníze ze zdravotního systému,“ uvedl mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň.
Podle jeho slov není možné spouštět něco, co není dostatečně prověřeno a otestováno. „Je to stejné jako u léků. Také nestačí pouze klinické testy. Musí být jistota, že je to bezpečná metoda,“ dodal.
Není tedy zatím možné ani říct, jakou formou by testy byly hrazeny. Zda pojišťovnou, nebo samotnými pacienty. Praxe je taková, že když je nová metoda či lék prokázaný a prověřený, sejdou se odborníci, ministerští úředníci a zástupci pojišťoven. Ti pak rozhodnou, zda se lék či metoda dostane do úhradové vyhlášky. Samotné pojišťovny o tom nerozhodují.
Podle onkologů by ale bylo nejvhodnější, aby pojišťovny, pokud se nová metoda skutečně osvědčí, testování hradily. Shodují se na tom, že by se díky novince odbouraly náklady na léčbu, pokud již u některého pacienta nemá smysl, nebo by ukázaly, že je možné „nasadit“ jednodušší léčbu. Tím by ušetřily i samotné pojišťovny.
Přesto mají pojišťovny možnost do celého procesu nějak vstoupit. Cestou je financování pilotního testování v některé nemocnici.
„Pokud by přípravek byl vyzkoušený a schválený pro používání v České republice, je možné pilotní projekt vyzkoušet,“ vysvětlila mluvčí Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra Hana Kadečková.
