PEKING/PRAHA „Nebojíme se dohledu, odpovědnosti ani monitorování,“ ubezpečoval v Kodani náměstek čínského ministra zahraničí Cha Ja-fej. Byla to totiž právě neochota Pekingu nechat okolní svět, aby mohl ověřovat plnění velkorysých čínských závazků, co společně s dalšími spornými body dlouho bránilo závěrečné dohodě.
Čínská role v celém klimatickém tažení je přitom klíčová. „Říše středu“ má totiž nejen dravě se rozvíjející ekonomiku, ale je i největším světovým znečišťovatelem – do vzduchu vypouští největší celkový objem zplodin. A i když zástupci Pekingu během kodaňského summitu nešetřili odhodláním, zvláště Američané byli podezíraví vůči jejich skutečným záměrům. „Budeme pod dohledem zákona a médií,“ sliboval Cha Ja-fej.
V jeho domovské zemi jsou ale ještě další dohlížitelé – aktivisté, pro něž se boj proti špinavému vzduchu, půdě a vodě stal náplní života. Jednou z nich je 59letá žena jménem Tchien Kuej-žung, která žije v provincii Che-nan, ležící ve východní části čínského vnitrozemí. Její příběh zaznamenala zpravodajka tiskové agentury AFP.
„Mám strach. Nemůžu spát na stejném místě. Dnes večer zůstanu u svého syna, zítra asi u své dcery anebo ve své kanceláři,“ popsala Tchien útrapy, které jí boj s chemičkami a dalšími znečišťujícími továrnami přináší. Své „zelené“ poslání začala naplňovat v roce 1998, a to recyklováním vybitých baterií.
O tři roky později se pustila do boje proti špinavému vzduchu a vodě, za tímto účelem založila i vlastní nevládní organizaci – Sdružení dobrovolníků k ochraně životního prostředí v Sin-siangu. Právě v tomto městě sídlí; kancelář má stylově v bývalé továrně.
Společně s dalšími dobrovolníky dokumentují zakázaný odpad z továren, testují kvalitu vody a získané důkazy předávají místním úřadům. I když žádných zázraků v zemi, kde se mísí komunistická ideologie s korupcí a tím nejdravějším kapitalismem, nedosáhla, určitý pokrok vidět je. Ještě během 90. let byly vody řek v okolí Sin-siangu potemnělé, nyní jsou již znatelně průzračnější.
Ve dne nově, v noci postaru Podařilo se jim také alespoň omezit provoz jedné z místních chemiček. „Vycházel z ní takový štiplavý zápach a lidem se špatně dýchalo,“ vypráví 62letý Ču Ťin-sin z jedné nedaleké vesnice. Na těle má jizvy od různých nádorů, a i když se přímá spojitost se znečištěným vzduchem a půdou prokázat nedá, obecně je nemocnost zdejších lidí abnormálně vysoká. Díky množícím se stížnostem úřady alespoň pomohly s vykopáním hlubších studní, aby místní měli čistší vodu. A chemička přestala nebezpečné výpary vypouštět. Prozatím ale pouze během dne, dodal Ču.
