Když v roce 1921 začali legionáři dostávat přednostně trafiky, nikdo odměny zmrzačeným hrdinům nezpochybňoval. Dnes také nepochybujeme, že si Jan Fischer jakousi trafiku zaslouží.
Když před rokem uvrhla koalice neschopných a všehoschopných zemi do bezvládí, Fischer ji z hnojiště vytáhl. Než mu zdvořile popřejeme hodně štěstí, polkneme dvě hořká sousta.
Je smutné, že na bankéřský post nenastupuje Zdeněk Tůma. Muž, který s noblesou ustál napětí mezi euroskeptickým prezidentem a socialistickými vládami.
Muž, který se nejen v roce 2006 ostře ozval proti nehoráznému zadlužování země. Vedle permanentně úslužného Fischera muž profesionální, pevný, respektovaný.
Druhé zjištění je ještě kormutlivější. V 90. letech jsme věřili, že střední a východní Evropa světu „cosi“ přinese. Přinesla houbeles.
Disidentští státníci jako Havel či Kaczynski jsou dnes pro svět figurky na okraji, vyvážíme bývalé komunisty. Stačí se podívat na Evropskou komisi: Šefčovič, Kallas, Piebalgs, Fülle...
Poučení pro děti: Vždy ohněte hřbet a přidejte se k silnějším.
Svět vás po zásluze odmění.
