NEW YORK/PRAHA Metropolitní muzeum umění v New Yorku zažilo minulý týden hodně zvláštní návštěvu z Číny. Zajímalo ji jediné - oddělení asijského umění. Číňané si zavolali šéfa oddělení Jamese Watta a před kamerami čínské televize ho podrobně zpovídali o původu vystavovaných předmětů. Chtěli, aby dokázal, že je muzeum získalo legálně. Watta návštěva překvapila, hlavně pak strohý až útočný tón otázek. Řekl Číňanům, co chtěli slyšet, a ti prý hned obrátili. Začali se usmívat, pak společně s Wattem zapózovali pro skupinové foto a odjeli pryč.
Delegace čínských expertů dnes objíždí muzea a instituce po celých Spojených státech a hledá památky z Letního paláce v Pekingu, který býval jednou z nejskvostněji vybavených panovnických rezidencí na světě, než jej v roce 1860 vyrabovaly jednotky britských a francouzských vojáků. Pro Číňany je ta doba - téměř století, během něhož se o vliv a moc v Číně přetahovaly evropské koloniální mocnosti - dodnes symbolem potupy.
Jde o památky, nebo o dojem? Nejasné však je, čeho chtějí dosáhnout tím, že budou objíždět světová muzea a dožadovat se vrácení památek, u kterých se prokáže, že byly ukradeny a odvezeny z Číny právě v inkriminované době. Faktem je, že Číňané hledají „kradené“ památky už delší dobu. Jejich hledání se ale postupně proměnilo v hon - systematický, časově i finančně náročný (po Spojených státech přijdou na řadu muzea ve Velké Británii, ve Francii a v Japonsku). V uplynulých letech Číňané značně posílili svou pozici ve světě, a tím i své sebevědomí - stávají se jakýmsi novodobými kolonizátory, vezme-li se v potaz způsob, jakým se nenápadně zmocňují zdrojů nerostných surovin zejména v Africe. V hon se hledání kradených věcí definitivně proměnilo začátkem letošního roku, kdy se v aukční síni v Paříži dražily dvě bronzové sošky ze soukromé sbírky módního impresária Yvese-Saint Laurenta. Obě totiž pocházejí z už zmiňovaného pekingského Letního paláce. Podle pozorovatelů má celá šaráda za cíl jediné - udělat dojem na samotné Číňany. Čína prý napíná svaly, „chová se jako puberťák, který to přehnal se steroidy,“ řekl deníku The New York Times Liou Kchang, který přednáší sinologii na univerzitě Duke.
Číňané se hájí tím, že jde o velmi citlivou věc. Letní palác, neboli Jüan-ming-jüan, patříval k největším skvostům císařského Pekingu. „Je to otevřená rána, která bolí, kdykoli se jí jen dotknete,“ tvrdí Liou Jang, jeden z lídrů hnutí usilujícího o navrácení památek. „Ideální by bylo, kdyby se všichni, kdo dnes památky vlastní, odhodlali darovat je zpátky Číně,“ dodal.
Wu Ťia-pi, lídr čínské delegace, která pátrá po muzeích, přiznal, že jeho lidé zatím nic neobjevili. Není divu, většina předmětů, o které Číňanům jde, je v rukou soukromých sběratelů, tvrdí experti a dodávají, že hledat je třeba především v Hongkongu, na Tchaj-wanu nebo i v samotné Číně. „Nebo ať sledují katalogy aukčních síní Sotheby’s a Christie’s,“ podotkl James Watt z Metropolitního muzea.
