Třítisícová vesnice Sia-tien v provincii Che-pej je jednou ze 47 čínských obcí, které se dostaly na tzv. rakovinovou mapu. Jejich obyvatelé totiž po desítkách i stovkách umírají na nádorová onemocnění způsobená znečištěným životním prostředím. Většina z nich se nachází na východě země, tedy v oblastech, které v uplynulých 30 letech otevírání se světu a ekonomických reforem nejvíce zbohatly. Těžký průmysl se rozvíjel bez jakýchkoli omezení, o opatřeních na ochranu životního prostředí ani nemluvě:
Všechny problémy prý zapříčinila řeka Pao-čchiou, do které vypouštějí nebezpečný odpad jak tři nedaleké ocelárny, tak i papírny a další podniky. Kdysi byla plná ryb, teď z ní je jen špinavá stoka. V nedávné minulosti často měnila barvy, v poslední době je prý už jen černá. Jako smrt, kterou ve vesnici rozsévá.
Problémy se znečištěním vodních toků už přitom přiznávají i čínské úřady. Celá třetina průmyslového a až 90 % domácího odpadu je totiž vypouštěna přímo do řek. Tři čtvrtiny měst pak nemají čističky. Více než 700 milionů obyvatel Číny proto pije kontaminovanou vodu. Ekonomické ztráty způsobené znečištěním dosahují 100 miliard dolarů, odborníci proto varují vládu, že odstraňování ekologických škod může v budoucnosti činit až 10 % HDP.
Plýtvání i stokilometrové kanály „Nemáme žádný vodovodní systém, pro pitnou vodu musíme do města Čung-wej, které je od nás vzdálené asi dvacet kilometrů. Jezdíme pro ni na motorce,“ vypráví paní Wang. Bydlí přitom přímo u Žluté řeky, voda z ní se ale nedá pít: „Máme vlastní studnu, a když je potřeba, můžeme nabrat i vodu přímo z řeky, tu ale používáme jen k zalévání. Chutná pitná voda tu není široko daleko,“ dodává.
Chuang-che, Žlutá řeka, patří k nejznámějším čínským veletokům. Dnes ale patří k nejznečištěnějším řekám v Číně, a navíc v ní kvůli lidské činnosti rapidně ubývá vody. Podle expertů je plýtvání vodou spolu s nadměrným používáním chemických hnojiv, znečištěním i nevhodnými zásahy člověka do krajinných ekosystémů největším problémem v Číně.
Jak uvádí Světová banka, kubík vody určené pro zemědělské účely stojí v přepočtu maximálně devět korun. A podobné je to, i co se pitné vody týče. Na čínském venkově dokonce není výjimkou, že za ni lidé naposledy platili před čtvrtstoletím a v metropoli Pekingu stál před dvěma lety kubík pitné vody v přepočtu osm korun. Odborníci proto tvrdí, že hospodárnost se Číně vyplatí více než nově budované kanály, které mají přivést vodu do suchých oblastí na severu země. Částku ve výši 3,1 miliardy dolarů lze podle nich zužitkovat efektivněji. A navíc dojde k dalším nevratným škodám na životním prostředí, které se opět negativně projeví i v zemědělství.
Mohutná rypadla bagrů se zarývají do země, kterou desítky nákladních aut rychle odvážejí. Stavební ruch tak navždy mění klid i vzhled posvátného místa tibetské prefektury Šan-nan jižně od metropole Lhasy. Čína totiž staví pět přehrad na nejvyšším veletoku světa, řece Jarlung Cangpo, v Indii zvané Brahmaputra. Vodní hráze navíc vyrostou v blízkosti sporné hranice s Indií.
Dillí v této souvislosti vyjádřilo obavy nad dopadem tohoto megaprojektu na život milionů obyvatel v povodí Brahmaputry i na himálajský ekosystém. Podobné kritice čelí Peking i ze strany zemí jihovýchodní Asie, a to kvůli vodním dílům na Mekongu. Marně.
Přehrady, kam se podíváš První z hrází budují vzhledem ke sporné oblasti experti z čínské ozbrojené policie. Výkon přehrady pak bude dosahovat 500 megawattů, což odpovídá zhruba výkonu jednoho bloku jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích, všechny pak mají mít kapacitu vyšší než megapřehrada Tři soutěsky.
Navíc energie vyrobená v těchto hydroelektrárnách pak podle Pekingu bude prodávána do sousedních zemí včetně Barmy, Thajska či Bangladéše a ze získaných prostředků budou financovány další přehrady v Tibetu. Celkem jich má být na 750. V Číně, na jejímž území se nachází na dvacet tisíc velkých přehrad, tak dnes existují už jen pouhé dvě větší řeky, které dosud nebyly svázány betonem, Yaluzangbu a Nu (v Barmě se nazývá Salween), a obě také pramení v Tibetu. Otázkou ovšem zůstává, jak dlouho.
Přehrady však problém s nedostatkem vody nevyřeší a upozorňuje na to i jeden z nejznámějších čínských aktivistů a ochránců životního prostředí Ma Ťün. A k jeho varování se přidává i Světová banka, podle jejíchž údajů činí dodávky vody na jednoho obyvatele Čínské lidové republiky v průměru jen 2700 kubíků ročně, tedy čtvrtinu světového průměru. A ohrožena je tím stabilita a prosperita nejen v samotné Číně, ale i na asijském kontinentu a v konečném důsledku i celého světa.
O autorovi| ROBERT MIKOLÁŠ, Autor je zpravodajem ČRo v Číně
