Vyloučení rebelové novou stranu nezaloží a budou tlačit zevnitř. Je to moudré rozhodnutí
Jak se dalo čekat, zelení vyloučili ze svých řad čtyři rebely, Věru Jakubkovou, Olgu Zubovou, Danu Kuchtovou a Martina Čáslavku. První reakce vyhozených jsou pochopitelně emotivní. Vyloučená poslankyně Jakubková označila zelené za stranu vyžírků. „Strana zelených se postupně mění na chráněnou rezervaci pro Bursíkovy straníky, úředníky a poradce, placené z veřejných prostředků,“ napsala Jakubková. Jistě má pravdu. Každá strana se stává stranou vyžírků, zvláště po vstupu do parlamentu. Nelze jinak. Pokud tito čtyři rebelové založí stranu a pokud se tato strana dostane do parlamentu, pak se i strana Jakubkové, Zubové, Kuchtové a Čáslavkova stane stranou vyžírků. Je to podstata stranictví.
Emoce donutily rebely k tvrzení, že u zelených nastal konec demokracie a že to historie zaznamená. I to je diskutabilní prohlášení. To by musela být mikroskopicky podrobná historie, aby to zaznamenala. U zelených nastala čistka, což je akt, který se v ideologicky profilovaných stranách čas od času děje s nepříjemnou nevyhnutelností. No a ti, kdo jdou proti převládajícímu proudu, jsou vyhozeni. Nedržíš krok, jdeš po svém, jdi tedy jinam. Ale kam?
Rozum a cit Rozkolem uvnitř nejmenší z parlamentních stran se situace ve sněmovně ještě víc zkomplikovala. Nejlepší je asi příměr k domečku z karet, z něhož se odebírá karta po kartě, a on pořád jako zázrakem drží pohromadě. U karet je oním zázrakem gravitace a koeficient tření, ve vládní koalici touha zůstat ve funkcích. Ta tvoří ono pojivo.
Ona zásada platí obecně. Olga Zubová a Věra Jakubková zůstávají poslankyněmi.
Už teď na ně byla upřena pozornost naprosto neúměrná významu jejich strany i jejich osob. Teď se pozornost ještě zmnohonásobí.
Co udělají tyto osudové ženy?
Věra Jakubková už veřejně prohlásila, že nehodlá ani zakládat novou politickou stranu, ani nechce principiálně deptat bursíkovce na sněmovní půdě.
Je to samozřejmě moudré rozhodnutí.
Příklady odštěpených pidistran jsou dostatečně odstrašující.
Strana zelených je silně zapsána do povědomí veřejnosti.
Má i mezinárodní platformu a voliči nabízí image zavedené politické instituce. Odštěpenecká stranička by mohla jen těžko konkurovat v této soutěži, třebaže by na nějakou dobu byla „stranou parlamentní“, kdyby v jejím čele stanuly Jakubková se Zubovou.
Navíc svým rozhodnutím nepostavit Bursíkově straně institucionální alternativu jistě získaly další sympatie u části veřejnosti. Je si toho vědomá i Dana Kuchtová, bývalá první místopředsedkyně strany. Proto přesvědčuje svoje sympatizanty, aby Bursíkovu stranu neopouštěli. Vyloučení čtyř opozičních exponentů zásadně nezměnilo situaci uvnitř strany. Na odbojné poslankyně neměl Bursík už před jejich vyloučením žádný přímý vliv. A naopak, ony samy poukazují na to, že v některých případech za Bursíkem stály. Naposledy to bylo při hlasování o vládním návrhu zákona týkajícího se posuzování vlivů na životní prostředí. Zeleným se podařilo donutit vládu, aby tento kontroverzní návrh předložila a v parlamentu prošel až do třetího čtení, než byl smeten ze stolu mimo jiné i hlasy některých vládních poslanců. V tu dobu rebelky táhly s Bursíkem za jeden provaz. Je velmi pravděpodobné, že to udělají znovu, jako nezávislé poslankyně, pokud Bursík přijde s nějakou čistě zelenou agendou.
Extrémní pozice Situace se tedy vyvíjí podle pouček z politologických učebnic. Jakmile je strana ideologická, vždycky v ní musí vzniknout křídlo, které bude lpět na čistém a ještě čistším lpění na idejích. Pokud ta strana zapadne do praktické politiky, její vedení nutně musí dělat kompromisy a od ideálů se vzdálí. Nemůže být jinak.
Problém zelených spočívá v tom, že jejich ideologie je dlouhodobě úspěšná. Zelenou agendu tak či onak převzaly všechny politické strany demokratického světa. Ochrana životního prostředí patří k základním kamenům každého volebního programu. Za této situace se mohou zelení profilovat jen krajními postoji. K nejsilnějším zbraním jejich arzenálu patří odpor vůči jaderné energetice a pacifismus. V našem politickém prostředí je to ještě eurooptimismus - ze strany evropských institucí cítí naši zelení silnou podporu. Ostatně i jejich poslední neúspěšný parlamentní boj se odehrál pod evropskou vlajkou.
Potíž je v tom, že odpor proti jádru a pacifismus jsou pěkná konverzační témata, když nehrozí žádná ekonomická a mezinárodní krize. V současné době jsme po uši v jednom i druhém. Energetika patří na seznam nejvýznamnějších problémů, právě tak jako íránské jaderné a raketové zbrojení. Extrémní postoje zelených proto nepříjemně připomínají řezání větve pod vlastním zadkem. Což ovšem ještě nikdy ty „ideologicky čisté“ nepřimělo k tomu, aby pustili pilku z rukou.
***
Odštěpenecká stranička by mohla jen těžko konkurovat, třebaže by na nějakou dobu byla „stranou parlamentní“, kdyby v jejím čele stanuly Jakubková se Zubovou
O autorovi| Ondřej Neff, e-mail: ondrejneff@gmail.cz novinář a spisovatel
