Slovenská vláda označila za hrdiny jak duchovního otce „slovenského štátu“, tak Gottwaldova pomahače
BRATISLAVA/PRAHA Slovenská vláda Roberta Fica se pořádně rozkročila. Kabinet, v němž je spolu s levicovou Ficovou stranou Směr i extrémně pravicová Slovenská národní strana, během dvou dnů označil za národní hrdiny kněze Andreje Hlinku i komunistického ministra Vladimíra Clementise.
Rozpornější dvojici, než je Hlinka a Clementis, by bylo velmi těžké najít. Hlinka, katolický, antikomunistický kněz, se zasloužil o spojení Čechů a Slováků v roce 1918, ale stejnou měrou se podílel na rozbití Československa v roce 1938. V době, kdy Československu hrozil útok nacistického Německa, uzavřel Hlinka spojenectví s pronacistickou Sudetoněmeckou stranou Konráda Henleina. „Henlein, Hlinka, jedna linka“ říkalo se tehdy.
Hlinka má být nyní na návrh SNS poctěn titulem „Otec národa“. Podobný titul už jednou dostal – v roce 1940 od fašistického „slovenského štátu“. „Byl to autoritativní politik,“ uvádí na Hlinkovu adresu v deníku Sme historik Milan Zemko. Podle něho by Hlinka, který zemřel roku 1938, neměl problém s tím, že se Slovensko změnilo ve fašistický stát. V něm se ujali moci Hlinkovi spolupracovníci v čele s Jozefem Tisem.
Clementisovi, po vraždě Jana Masaryka prvnímu komunistickému ministrovi zahraničí po únoru 1948, odhalili ve středu v budově ministerstva plaketu. Clementis, který byl během čistek mezi komunisty v roce 1952 popraven, podle slov premiéra Roberta Fica zaplatil za to, že byl Slovák. „Stal se ministrem zahraničních věcí Československé republiky, ale za tuto slovenskou opovážlivost zaplatil vlastním životem,“ řekl Fico, který sám byl do roku 1990 komunista. „Tato chvíle musí naplnit pocitem hrdosti srdce každého levicového politika,“ nechal se slyšet premiér při odhalování Clementisovy plakety.
Historici se shodují na tom, že Clementis se podílel na přípravě únorového puče a vedl komunistické čistky a represe proti demokraticky zaměřeným diplomatům po únoru 1948. „Jediné, co je spojuje, je to, že oba sloužili národu,“ říká Zemko. Politolog a jeden z několika slovenských signatářů Charty 77 Miroslav Kusý vidí za podivným spojenectvím dohodu vládních stran – vy si pochvalte svého a my svého. „Strana hlásící se k sociálnědemokratické orientaci jmenuje klerofašistického politika otcem národa. A nacionalisté chválí komunistu, který důsledně plnil komunistické rozkazy. To je jako pěst na oko,“ uvádí ve Sme Kusý.
Potvrzené Benešovy dekrety Hlinkovo ocenění podpořilo vlastním, poněkud umírněnějším návrhem, i opoziční Křesťansko demokratické hnutí. Nakonec však prvním čtením prošel hlasy vládních poslanců zákon z dílny SNS, byť bez nejspornějšího ustanovení, jakým bylo označení kritiky Hlinky za trestný čin.
Včera pak slovenští poslanci udělali další tečku za historií. V podobném návrhu, který před pěti lety jednomyslně odhlasovali čeští poslanci, stvrdili velkou většinou nedotknutelnost a neměnnost Benešových dekretů, na jejichž základě byli perzekuováni Němci a slovenští Maďaři. Část jich byla po válce ze Slovenska odsunuta.
