Francouzská kinematografie je proslulá snahou čelit té anglofonní a má k tomu masivní podporu státu. Divíte se? Francie je samotnou kolébkou filmu, francouzština bývala světová lingua franca, bez francouzských režisérů by půlka světa nevěděla, jak točit... Ale je tu ještě jeden důvod. Málokteré město je tak zneužíváno americkým filmem jako Paříž.
Jedna z nejnapínavějších scén americké vysokorozpočtové nízkomyšlenkové podívané G. I. Joe spočívá v honičce aut a pěšáků v ulicích Paříže. Točila se sice v Praze, ale tak už to s výstupy odehrávajícími se ve velkoměstech bývá. Sekvence je založena na tom, že speciální zbraň napadne Eiffelovku a ta spadne domácím i turistům na hlavy.
Čím si nebohá Paříž takové zacházení zasloužila? Zmíněná scéna je jen vrcholkem ledovce filmového zneužívání jejích pamětihodností. Předně je město nad Seinou dějištěm zásadních výstupů těch nejbezostyšnějších romantických komedií, jež sázejí na to, že procházka s Notre Dame v pozadí automaticky spustí lavinu slz.
Kde se ten nápad, že na Paříži je něco víc romantického než třeba na Düsseldorfu, vůbec vzal? Možná za tím stojí starší a jak jinak než americké filmy jako Casablanca. Jenže i v nich a ve spoustě dalších je francouzská metropole pouhou kulisou, v níž postavy Američanů perfektně odvedou svou práci víceméně navzdory tupým domácím „inspektorům Clouseauům“. Jak jinak, v G. I. Joe se pařížská policie objeví na scéně teprve poté, co je akce dávno skončená a půlka města v troskách -jen proto, aby místo těch „zlých“ zatkla ty „hodné“.
Ale možná je tahle přezíravost prostě jen podivný způsob pocty. Až jednou v americkém filmu uvidíme, jak správňáci bojují za to, aby špatňáci nesestřelili z kopce Pražský hrad, bude to zřejmě znamenat, že Praha konečně přestala zastupovat Vídeň a další metropole. Tedy pokud se podaří konečně prosadit finanční pobídky pro filmaře, které jsou v civilizovaných evropských zemích samozřejmostí. Podle posledních zpráv to vypadá, že hlavice na Hrad zamíří už napřesrok.
O autorovi| Vojtěch Rynda redaktor LN
