PAŘÍŽ/PRAHA Homérova Odyssea, Konec hry dramatika Samuela Becketta, Všechna jitra světa současného francouzského spisovatele Pascala Quignarda a třetí díl Válečných pamětí (1944–1946) francouzského generála a prezidenta Charlese de Gaulla. Tak zní výběr čtyř děl, kterými se budou francouzští středoškolští studenti zabývat u maturitní zkoušky z literatury ve školním roce 2010/2011. Jenže poslední jmenovaná práce vyvolala ve Francii mezi středoškolskými učiteli a literáty ostrou polemiku. Vše vyvrcholilo zasláním protestní petice ministrovi školství Luku Chatelovi, pod kterou je podepsáno na 1500 lidí. Chtějí, aby byl generál z maturitních okruhů „vyškrtnut“.
„Předložit de Gaulla žákům je popírání našeho oboru,“ citovaly z protestní listiny francouzské deníky. „Nikdo nepomýšlí na to, diskutovat historickou hodnotu de Gaullova díla (...) Ale o čem tady nakonec mluvíme? O literatuře, nebo historii?“ ptají se. Namítají dále, že jejich profesi nepřísluší rozebírat historická díla a hodnotit politicky problematické pasáže, které se nacházejí prakticky ve všech vzpomínkových dílech politiků.
„Chtějí polichotit politickým barvám“ Kromě toho, že se signatářům petice nelíbí vměšování historie do oblasti literatury, hledají za výběrem de Gaulla také skrytou politickou manipulaci. Podezřívají státní inspektory, kteří o dílech rozhodovali, že „chtěli polichotit politickým barvám, které jsou zrovna u moci“. Čímž odkázali na současnou pravicovou vládu prezidenta Nicolase Sarkozyho. „De Gaulle je dobrý spisovatel. Ale tohle vynucování je poněkud ideologické. Není skandální zařadit ho do programu, ale existuje řada lepších autorů pamětí...,“ citoval server 20minutes.fr středoškolského profesora Jeana-Pierra Lecoueye.
Charles de Gaulle byl významný francouzský politik a čelný představitel odboje za druhé světové války. V srpnu 1944 pak triumfálně vstoupil do Paříže a ujal se moci jako předseda prozatímní vlády. Již v lednu 1946 ale podal rezignaci kvůli nesouhlasu s ústavou čtvrté francouzské republiky. Do čela Francie se vrátil po 12 letech, v době, kdy v Alžírsku, jež bylo součástí Francie, zuřila válka za nezávislost. Uklidnil situaci a přišel s novou ústavou, podle které se stal v roce 1959 prezidentem. Razil pravicovou politiku se silnou pozicí prezidenta a dominancí svého politického hnutí v parlamentu. O úřad přišel v roce 1969, kdy po studentských a zaměstnaneckých bouřích, které ustál, prohrál referendum o svém setrvání u moci. Jeho Válečné paměti vyšly ve třech svazcích.
De Gaulle je hrdinou především pro pravicově smýšlející Francouze, a tak představa, že by jeho paměti měly figurovat u maturit, rozdělila Francii na dva tábory. Debata je o to vášnivější, že jen za pár dní, 18. června, si Francouzi připomenou 70 let od doby, kdy de Gaulle ze svého britského exilu za druhé světové války promluvil prostřednictvím rozhlasové stanice BBC k občanům okupované Francie a vyzval je k odporu.
„Vždyť je to velký spisovatel“ De Gaullovi sympatizanti tak podle rozhlasové stanice Europe 1 chystají petici proti té stávající. „Generál de Gaulle patří k největším autorům pamětí naší historie stejně jako kardinál Retz nebo Saint-Simon. A ti, kteří o tom polemizují, určitě nikdy nečetli ani čárku z de Gaullových pamětí,“ vysvětlil listu Le Monde jeden z generálových zastánců Max Gallo, francouzský spisovatel a historik.
Další autor a novinář Pierre Assouline se při své obhajobě de Gaullových spisovatelských kvalit „obul“ do pamětí britského ministerského předsedy Winstona Churchilla. „De Gaulle je spisovatel. A jeden z největších. (...) Nikdo neprotestoval, když Churchill dostal v roce 1953 Nobelovu cenu za literaturu. Přestože svoje paměti napsal s pomocí padesátky černochů,“ napsal ve svém blogu. Poukázal tím na diskutovaný fakt, že Churchill velmi často diktoval svoje paměti svým asistentům, zatímco de Gaulle ty svoje sepisoval sám. Podle Assoulina „de Gaulle není historikem, jeho paměti jsou prý dílem velkého autora pamětí a spisovatele“ a jako takové prý do maturity z literatury patří.
***
DÍLA, KTERÁ MAJÍ BÝT VE ŠKOLNÍM ROCE 2010/2011 SOUČÁSTÍ FRANCOUZSKÉ STÁTNÍ MATURITY Z LITERATURY
