V posledních měsících se několikrát obrátila pozornost politické scény i veřejnosti k otázce komunistické minulosti naší společnosti. Periodicky jsme se k ní sice vraceli víc než 20 let, ale až nyní se objevují skutečně vážné diskuse o zrušení KSČM či o zákonu o třetím (protikomunistickém) odboji.
Jako naprosto zásadní sebereflexi lze chápat i zveřejnění seznamu soudců – bývalých členů KSČ k datu 17. 11. 1989 –, a to na základě nálezu Ústavního soudu ČR. Sám seznam je mimo jiné zprávou o stavu naší demokratické společnosti, neboť soudní moc je nepochybně jedním ze tří pilířů, na kterých demokracie stojí.
Po více než dvaceti letech je téměř každý čtvrtý soudce bývalým komunistou. Ještě zajímavější je, že mezi členy vedení je soudců s komunistickou minulostí už 30 procent a mezi předsedy soudů je jich dokonce 37 procent. Podíl bývalých komunistů je tím vyšší, čím vyšší je stupeň soudů. Vypadá to, jako by členství v KSČ bylo velmi dobrou kvalifikací pro kariéru v naší justici.
Je to stav, nad kterým by se nemělo lehkomyslně mávnout rukou, a to i s ohledem na zdůvodnění nálezu Ústavního soudu. Ten vidí nebezpečí v komunistické minulosti soudců například v tom, že hodnotový systém členů KSČ byl často odchylný od hodnotového systému moderního demokratického právního státu a z povahy věci mohl – a stále může – ovlivňovat (v té které míře) rozhodnutí jednotlivých soudců. Odchylný hodnotový systém soudců má zcela nepochybně nepříznivý vliv i na mladé soudce, kteří nezřídka přebírají od svých kolegů nežádoucí stereotypy v rozhodování.
Nejde jen o morální proklamaci Je zřejmé, že v dnešní době nemůžeme usilovat o zákaz výkonu soudcovské funkce pro bývalé komunisty. Nepochybně je ale legitimní, a podle mého názoru naprosto nezbytné, mít na zřeteli politickou minulost při obsazování vedoucích míst na všech stupních soudů. Určitě je zde otevřena i možnost zkrátit funkční období funkcionářům soudů s komunistickou minulostí.
Důvodem takové praxe by mělo být zprostředkovaně i odborné hledisko, protože převážná část soudců s komunistickou minulostí neprošla procedurou, kterou se po roce 1990 začala prověřovat způsobilost pro výkon funkce soudce (psychotesty, testy IQ, justiční zkouška podle nových demokratických zákonů). Za zmínku stojí i fakt, že například soudci, kteří dříve působili u hospodářské arbitráže, dodnes žádnou justiční či na roveň postavenou odbornou zkoušku neabsolvovali (a to ani podle socialistického práva) a podle stávajícího zákona o soudech a soudcích ani nesplňují předpoklady pro výkon funkce soudce.
Vyrovnání se s komunistickou minulostí není v justici jen morální proklamací, ale ve světle nálezu Ústavního soudu je východiskem pro naprosto racionální a nutné kroky do budoucna, které by měly vést k postupné dekomunizaci justice.
O autorovi| LIBĚNA DOBROVOLNÁ, zastupitelka za TOP 09 Autorka, bývalá soudkyně (bez komunistické minulosti), je zastupitelkou Ústí nad Labem
