Hlavně o tom, že v samotné Praze byly tisíce lidí, kteří neváhali vyrážet do ulic. V srpnu 1988 se teprve učili demonstrovat, o rok později už zúročili svou zkušenost. V knize Fízl ji popisuje Petr Placák, lídr sdružení České děti a jeden z hlavních iniciátorů demonstrací, na svém zážitku z 28. října 1989:
Dva fízlové se snažili zatknout jednoho vzpouzejícího se demonstranta a v zápalu boje se dostali do hloubi demonstrujících – příliš daleko od ochrany policejních těžkooděnců, a to jim neprošlo. Vmžiku kolem nás byl chumel lidí, fízlové byli biti jako žito a kopanci zahnáni zpět, zatímco jejich oběť byla poslána na druhou stranu a ztratila se v davu.
Solidarita a souhra demonstrujících byla demonstraci od demonstrace lepší. Lidé se rychle učili, jak se mohou proti fízlům bránit, zachránit druhé, a přitom neohrozit sami sebe. Oblast mimo dosah zásahových jednotek, které postupovaly na rozkaz a ve skupině a jejich slabina byla v těžkopádnosti, měli demonstranti čím dál více pod kontrolou. Pokud se tam tajní vydali lovit, byli v permanentním ohrožení.
***
Slovníček použití mírných prostředků – eufemismus pro veškeré policejní násilí kromě užití střelných zbraní, v praxi do této kategorie spadaly obušky, chvaty a vodní děla valutoví (devizoví) střelci – občané zemí disponujících volně směnitelnou měnou si jezdili do Československa zastřílet a vydělaly obě strany: střelci zaplatili méně než doma a režim získal více peněz než od domácích lovců náměstí primátora Vacka – Mariánské náměstí jednotky LM – Lidové milice
