Po tomto optimistickém výroku jsem vypnul televizi. Buď nejsem zcela normální já, nebo svět, ve kterém žiji a kterému se pan emeritní profesor pružně přizpůsobuje. Objektivně přiznávám, že nevím, jak se liší při stolování vidlička na rybu, salát nebo hlavní jídlo. Co však vím zcela určitě, je to, že když udělám určité závažné rozhodnutí, to znamená dám své slovo, že je to zcela určitě více než stolovací bonton.
Připadá mi zcela nepatřičné -a už se s tím asi nevyrovnám -, že tuto společnost vedou lidé, kteří neumějí držet své slovo. Oba premiéři, minulý i současný, slíbili svým ženám, když si je brali, že s nimi budou v dobrém i zlém a že je nikdy neopustí. Oba své slovo porušili a já si říkám, jak jim mám věřit, že to s touto zemí opravdu myslí dobře. (...) Smutné je, že to většině lidem v této zemi nevadí.
O autorovi| Václav Myška, myska.bigbloger. lidovky.cz
