Zatímco všichni lidé jsou bratři, všichni králové jsou bratranci, tvrdili Werich s Voskovcem. Něco na tom je. Po králích, ne po „lidech“ se nazývají éry. Inflace však dosahuje i sem a poškozuje například britskou panovnici.
Řekněte sami. Nežije snad Británie v alžbětinské éře? Královna Alžběta II. je na trůně skoro 56 let. Jako dívka poznala bombardování Londýna. Jako nastupující královna byla představenou premiéra Churchilla. Předsedů vlád zažila celkem jedenáct, stejně jako amerických prezidentů. Za její vlády Británie vyvinula jaderné zbraně i ztratila své impérium, ale pak opět získala sebevědomí a vliv. Není-li toto éra, tak co už?
Alžběta II. má smůlu, alžbětinská éra se pojí s její předchůdkyní. Je to spravedlivé? Jak pro koho. Alžběta I. měla svého Shakespeara či Francise Drakea, jenž Británii razil cestu k vládě nad moři. Jenže i Alžběta II. má své trumfy - Beatles či Sira Hillaryho, prvního na Mount Everestu. Kdo to rozsoudí? Uvidíme. Možná až příští historici, možná už 10. září 2015. To by Alžběta II. léty na trůně překonala svou praprababičku Victorii a stala by se rekordmankou.
Nedávejme érám názvy předčasně. Má to svá rizika. Co když časem ukáže teprve Alžběta III., zač je toho skutečně loket?
Čtěte „Alžběta II....“ na str. 12
