Když Národní knihovna dražila v Paříži fragment Dalimilovy kroniky, někdo se zúčastněných v zápalu boje prozradil, že stát půjde až na hranici 18 milionů korun. Aukce v méně významné aukční síni pak byla hladká a protistrana „toho nechala“ přesně ve chvíli, kdy se cena vyšplhala na ohlášenou úroveň. Bylo to tenkrát spíš naivní než skandální – jako když sedlák přijede do velkoměsta a zapomene si příručku „jak na to“. Šetření státní kasy o pár milionů za památku první kategorie pak ve chvíli, kdy je stát zadlužený miliardami, vypadá dost směšně.
Ve srovnání s tímhle byl přístup galerie Středočeského kraje vrcholně profesionální. Vědělo se, že o dílo usiluje, což by ze strany Sotheby’s mohlo vést i k nabídce mimo dražbu. O malbu se také do poslední chvíle „bojovalo“, nic nešlo odhadnout. U nás se ale do všeho musí tahat politika a spřádají se teorie. V zahraničí se objeví unikátní česká památka, která během století zmizela v nenávratnu. Není snad logické, že stát udělá vše, aby se dostala do domácích sbírek? Pozornost, které se vydražená malba v Sotheby’s těšila, je kromě jiného i dobrou reklamou pro Česko, zvláště když se pořád hovoří o podpoře turistického ruchu.
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
