BRUSEL/PRAHA Charismatický politik, či spíše nenápadný úředník? Eurofederalista, nebo obhájce národních států? Zástupce velké (a silné), nebo malé země? Stoupenec pravice, či levice? Bude reprezentovat EU navenek, nebo má spíše řešit vnitřní spory? A v neposlední řadě - má to být muž, nebo žena?
Názorně se dá toto dilema kolem budoucího „prezidenta EU“ ukázat na debatě, která se rozhořela v Británii. Tedy v zemi, odkud pochází ještě donedávna hlavní favorit, bývalý labouristický premiér Tony Blair. Má to být někdo, kdo dokáže „zastavit dopravu v Pekingu či Moskvě“, předestřel svoji vizi nynější britský ministr zahraničí David Miliband. Jinými slovy řečeno, má to být výrazný politik pokud možno z důležité země, kterého budou ve světě respektovat. A tedy který nebude projíždět metropolemi nepozorovaně, nýbrž kvůli jehož koloně budou muset auta stát. Nutno ovšem podotknout, že Miliband nemluvil obecně, ale svoji charakteristiku pasoval na svého spolustraníka Blaira...
Jiné hledisko - v tomto případě zdrženlivost vůči sjednocené Evropě - ve svém názoru zohlednil nynější vůdce britské konzervativní opozice a možný budoucí premiér David Cameron. Ten přišel s představou, že šéf unie má být spíše „úřednický“. Předsedal by summitům EU, jak mu ukládá Lisabonská smlouva, do světové politiky jménem Evropy by se ale příliš nemíchal.
Doposud nebylo třeba tato dilemata řešit. Předsedou Evropské rady byl prostě premiér (či prezident) země, která unii ten a ten půlrok řídila. Nyní to má ale být předseda stálý, volený na dva a půl roku s možností znovuzvolení. Ten první si navíc vykolíkuje prostor, kam rozšíří své pravomoci, které jsou v Lisabonské smlouvě formulované spíše vágně. A podle toho, jak se mu podaří uspět - či naštvat ostatní -, budou vybírání i jeho pokračovatelé.
***
Prezident EU Kdo, kdy a co Stálý předseda Evropské rady neboli „prezident EU“ má zčásti nahradit funkci premiéra či prezidenta předsednické země. Se zřízením tohoto postu počítá Lisabonská smlouva. Volit stálého šéfa EU bude Evropská rada neboli sbor prezidentů či premiérů členských zemí. Volen bude na dva a půl roku s možností znovuzvolení, a to tzv. kvalifikovanou většinou. Příští měsíc by se měl konat mimořádný summit EU, kde bude vybírán nejlepší kandidát. Konzultace mají začít „den poté“, co Česká republika dokončí ratifikaci Lisabonské smlouvy, oznámilo včera švédské předsednictví unie. Jeho pravomoci upravuje Lisabonská smlouva a jsou konkrétní i obecné. Do první kategorie patří například řízení summitů EU, do druhé pak „usilování o usnadnění soudržnosti a konsenzu uvnitř Evropské rady“.
