Za onoho času, když ještě jezdily po Praze tramvaje s průvodčími, jel jsem čtrnáctkou z Vodičkovy ulice. Do vozu nastoupil starší gentleman z první republiky. Nechal si od konduktéra procvaknout lístek a zeptal se ho, zda souprava jede k Masarykovu nádraží. Muž s kleštěmi byl uvědomělý soudruh, bdělý a ostražitý, a tak řekl hlasem milicionáře: „To není žádné Masarykovo nádraží, to je Praha střed.“ Starý gentleman usedl vedle mě a já mu povídám: „Jedete správně, pane, já vám řeknu, kde máte vystoupit.“ – „Děkuji, mladý muži, jste neobyčejně laskav, však já už to tady poznávám. Vždyť jsem v Praze před lety pracoval jako koncipient advokátní kanceláře,“ pravil kmet laskavou češtinou. Projeli jsme Jindřišskou a zahnuli do leva. Starý muž zahlédl budovu nádraží a vystupoval. Na schůdcích se zastavil a řekl průvodčímu: „Děkuji vám za informaci, kterou jste mi neposkytl. Vedete smutný život, příteli. Já zde vystupuji. Zde na Masaryčce. A vy si jeďte třeba do prdele.“ Celá čtrnáctka řvala smíchy.
Kolují ošklivé zvěsti o tom, že se Masarykovo nádraží má bourat a stavět jakýsi veliký bulvár až někam do Holešovic. Ten, koho toto může napadnout, nemyslí to s námi dobře. Naše doba je nakloněna hloupější a hrabivější polovině člověka. Lidé už dávno zacházejí s modrou planetou jako s místem vhodným jen k plenění a drancování. Říká se tomu pokrok, nebo taky podnikatelský záměr. Takový hrabivý podnikatel odchází od díla svých předků a nestará se. Bourá krásné stavby, které slouží lidem, a místo nich staví odporná nákupní střediska nebo byty na kšeft, protože o peníze jde vždycky až v první řadě. „Prachy, prachy, prachy nečekají, jen po nich sáhneš, už tě mají“ (Pražský výběr).
Peníze nás masakrují všude. Zasahují i do života fotbalových fanoušků. A my chceme přitom tak málo. Jen vidět, jak míč stoupá vzhůru k nebesům a pak napíná síť. I ve Vršovicích by se prý mohli najít takoví, co nemají s „ďolíčkem“ zrovna nejčistší plány. Ale tohle hřiště má přece historickou cenu. Miluje ho nejméně 7000 lidí, kteří pravidelně chodí podpořit svůj klokaní team v boji o návrat mezi naši fotbalovou elitu. Je to nejslušnější fotbalové publikum u nás. Ten zelený kus půdy má pro ně obrovský a nenahraditelný význam. Je to jejich fotbalová vlast. Ten trávník se nedá nikam přenést. Ubránili si ho nedávno sami svou peněžní sbírkou a budou ho bránit dál. Z kotle fanoušků jde nezměrná lidská energie, která nedovolí buldozerům, aby zoraly tenhle starodávný pažit. Zelenobílá síla už jednou vzkřísila téměř mrtvý klub a stejná síla zabrání teď i zbytečným stavbám. Ten prostor už je zastavěn. Jsou tam dvě branky, lajny a středový kruh. Nic víc už tam nepatří. Ten posvěcený plácek nejde jen tak někam přemístit.
My sem chodíme na fotbal. Sem do ďolíčku. A vy běžte své stavby budovat někam do těch míst, kam poslal před lety toho konduktéra z tramvaje číslo čtrnáct onen moudrý kmet z první republiky. Kdyby měl tenhle stadionek z nějakých komerčních důvodů zaniknout, bylo by to vrcholně nemravné.
***
Tomáše Baldýnského tentokrát zastupuje herec Michal Pavlata
Zelenobílá síla teď zabrání i zbytečným stavbám. Ten prostor už je zastavěn. Jsou tam dvě branky, lajny a středový kruh.
Pondělí Neff
Úterý Vaculík
Středa Baldýnský
Čtvrtek Rejžek
Pátek Šustrová
Sobota Klíma
