Z Prahy by neměla být obytná džungle
Ad LN 5. 9.: Klánovičtí protestují proti hřišti
V poslední době jsme svědky, jak každý i nejmenší kousek volného prostoru nebo zeleně se v Praze plní stavbami bez ohledu na to, jak se zahušťuje prostor pro bydlení. Boj za každý metr volného místa je nadlidský a leckdy marný, protože proti diktátu peněz je hlas občanů velmi slabý. Nejsem pro, aby se z Prahy stala rezervace, ale jsem silně proti tomu, aby se z našeho unikátního města stala obytná džungle, kde nebude možné volně dýchat. Boj za záchranu Klánovického lesa je bojem všech Pražanů za jejich právo na bydlení v prostředí příjemném pro život. Doporučuji firmě FGR, aby si našla pozemky vhodnější. Milovníci golfu si najdou jejich hřiště i tam.
Radmila Gočová, Praha
ČD je na správné cestě
Ad LN 31. 8.: Konkurence je nutná!
Hned v úvodu svého dopisu si čtenářka, paní Tuháčková stěžovala na špinavá WC ve vlaku Jaroslav Hašek a v závěru volá po konkurenci na železnici. Doslova píše: „Regionální vlak z Hodonína do Velké nad Veličkou a zpět byl pro nás překvapením a ukázkou, co to je konkurence a jak to má vypadat.“ Cestující si všimla nového žlutého motorového vlaku, který je velmi pohodlný. Jde o Regionovu Českých drah. Tento článek je pro nás signálem, že jsme se vydali správnou cestou, a že 100 Regionov, které postupně vyjedou na regionální tratě, bude pro cestující přínosem. Jsem rád, že 2,69 miliardy korun letos do obnovy vozového parku neinvestujeme zbytečně, a že se nové vlaky našim zákazníkům líbí. Děkujeme paní Tuháčková.
Ondřej Kubala, tiskový mluvčí ČD
My a Vasja
Ad LN 29. 8.: Pravdu najdou jen naše děti
Kdykoli se nějakému tomu mravnímu titánovi udělá zle z mé „generace na zvracení“, vzpomenu si na rudoarmějce Vasju. Chudák Vasja upadl do nacistického zajetí, a to ne tak docela vlastní vinou. To jen pánové kdesi nahoře zvážili své možnosti a zájmy a Vasjovu jednotku obětovali nepříteli.
A tak se Vasja ocitl v nacistickém lágru. V místním lomu lámal kámen, pojídal svou denní dávku krmné řepy a zapíjel ji teplou vodou - zkrátka, živořil jak uměl, přizpůsoben podmínkám, které se nedaly změnit. Jeho osobní situace se samozřejmě změnit dala: mohl, například, praštit některého bachaře kamenem do hlavy, mohl se pokusit o útěk, mohl - zkrátka a dobře, mohl zvolit úděl mučedníka. Jenže Vasja tak neučinil. Spolu s dalšími Vasji, Ivany a Váni v lágru živořil jak uměl a snažil se přežít.
Válka skončila a s Vasjovou minulostí účtoval duch Velkého Stalina. Cos dělal za války, Vasjo? Lámal jsi kámen? Pro koho jsi lámal kámen, Vasjo? Pro nacisty? Jsi kolaborant, Vasjo, je nám z tebe na zvracení, marš do gulagu!
Jsme na tom dost podobně, Vasjo. My se také ocitli, ne tak docela vlastní vlastní vinou, v totalitním lágru, i my se v něm snažili přežívat, jak se dalo, i nás teď za to odsuzují v duchu Velkého Stalina a je jim přitom na zvracení. Ale na rovinu, Vasjo, jsme na tom přece jenom lépe než ty - nenahnali nás do gulagu. A dokonce nám ponechali i volební právo! Přece jenom je jiná doba.
Jiří Hájek, Libochovice
Podstata je jinde
Ad LN 23. 8.: Nekonečný příběh StB aneb nejsme...
V oficiálních seznamech spolupracovníků StB ministerstva vnitra nalezneme řadu známých osobností. Pravda, za některými najdeme malou hvězdičku, jež znamená, že soud rozhodl o neplatnosti evidence.
Asi bychom si měli především říci, co to StB vlastně byla. Byli to policajti, ne netvoři nebo ďáblové, prostě fízli, jedni horší, jiní líní. Byla to však prodloužená ruka KSČ, řízená přímo některými jejími složkami. Členy strany ani neměla za úkol verbovat, práskání bylo součástí jejich stranických povinností. Rozruch kolem lidí z uměleckých kruhů jen odvádí od komunistů pozornost, a o to patrně také jde. Jenže - každý z nás přece zná nebo si pamatuje nějakého nechutného režimního práskače, opravdu nebezpečného fízla, který ale v žádných seznamech není k nalezení. Neměli bychom dovolit, aby nás někdejší oddělení vnitřních věcí ÚV KSČ nadále obtěžovalo, aby znovu zbavovalo lidi práce, cti a důstojnosti.
Vladimír Bernard, Č. Budějovice
Prodloužené ruce KSČ
Ad LN 4. 9.: Vrahové zůstávají v anonymitě
S příspěvkem O. Richtera nelze než souhlasit. Autor však nezmiňuje další dvě skupiny osob, které byly už z titulu svého zaměstnání stálými a placenými informátory a spolupracovníky StB a „prodlouženou rukou strany“.
Byla to především velká skupina okresních a krajských tajemníků strany, kteří také rozhodovali o osudech lidí, o jejich existenci, o studiích, o cestách do zahraničí a byli často i patníky a směrníky při cestách do vězení. Jejich rozhodování byla většinou tlumočena jen ústně nebo telefonicky, aby o nich neexistovaly písemné doklady (co kdyby...!). Realizovat jejich rozhodnutí nebo doporučení (!) museli pak ředitelé podniků a institucí na vlastní zodpovědnost.
Druhou skupinou, působící o něco skrytěji, ale o to více oslazující denní život, byla armáda kádrováků, s jejichž činností měl každý z nás dostatek zkušeností a StB v nich měla rozvinutou a spolehlivou síť informátorů.
Chápu, že „odhalování informátorů“ z řad umělců a pod. je mediálně atraktivnější, ale příslušníci uvedených dvou skupin by neměli zůstávat mimo naší pozornost. Copak dělají mnozí z nich dnes?
Oldřich Lhotský, Třeboň
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
