Ad LN 3. 11.: Bohemka v Makedonii
Ke komentáři pana Petráčka bych rád uvedl následující. O přistoupení Kypru k Evropské unii bylo rozhodnuto Evropskou radou v prosinci 2002, tedy 16 měsíců před referendem, které se konalo v dubnu 2004 a o kterém pan Petráček píše. Referendum se týkalo plánu na politické řešení rozdělení a turecké okupace části ostrova a nikoliv samotného přistoupení. Přistoupení následovalo po dlouhých vyjednáváních, která se řídila stejnými pravidly pro všechny kandidátské země, a to bez jakýchkoliv úlev nebo ústupků nebo požadavků ze strany jakékoliv jiné země. Tvrzení, že Řecko požadovalo přistoupení Kypru, popírá demokratické postupy užívané v rámci Evropské unie a uráží ostatní členské státy. Skutečnost, že nebylo referendum z jakýchkoli důvodů úspěšné, nebyla důvodem k tomu, aby Kypřané zamítli své legitimní přání: přistoupení k Evropské unii. Pokud by byl plán úspěšný a splnil by zájmy obou komunit, bylo by znovusjednocení a přistoupení celého ostrova realitou dneška. Jakmile bude turecká strana akceptovat skutečné a nepředstírané znovusjednocení a nikoliv rozdělení, budou moci všichni Kypřané užívat výhod a přínosů, které jim přináší jednotná vláda a členství v EU.
Achilleas Antoniades, velvyslanec Kyperské republiky
Příběhů bezpráví není nikdy dost
Ad LN 1. 11.: Příběhy bezpráví
Rád bych vám poděkoval za to, že zveřejňujete příběhy lidí, kteří trpěli pod dvěma totalitními režimy, jež se přehnaly nad Českem a Slovenskem. Myslím si, že toho není nikdy dost, obzvlášť když mnozí z řad obětí nacismu a komunismu ještě žijí a mladší generace tak snadno zapomíná. Doufám, že to k něčemu bude dobré. Ačkoli mám jinak k vašemu listu spoustu výhrad, přesto se domnívám, že když kvůli ničemu jinému, tak kvůli tomuto materiálu je dobře, že vychází.
Robert Müller, Praha
Profesor Švejnar jako ideální kandidát
Ad LN 7. 11.: Švejnarův boj o Hrad
Případný protikandidát Václava Klause musí zaujmout nejen dnes ideově blízké komunisty a Paroubkovy socialisty, avšak i zelené a prý i lidovce. Toho lze dosáhnout dvojím způsobem. Dotyčný kandidát musí být buď silnou osobností, která svými názory a dosavadním politickým jednáním zapůsobí na toto široké názorové spektrum Klausovské opozice. Anebo se naopak musí jednat o kandidáta, který není nijak vyhraněn, moc se o něm neví a tedy nikomu zas až tak moc nevadí. Zdá se, že hledání Klausova protikandidáta se dělo právě druhým způsobem. Toto není kritika Jana Švejnara, který svou prací na prestižních univerzitách a ekonomickou erudicí může být leckomu vzorem, ale kritika způsobu, kterým opozice své kandidáty hledá. Díky tomu je sice nalezen protikandidát, který uspokojí „antiklausovské“ politiky. Vzájemné politické a odborné boje ohledně reforem a privatizace mezi oběma ekonomy si z devadesátých let řada lidí pamatuje. Avšak vzhledem k vážnosti funkce prezidenta je to na kandidáta žalostně málo. Opozice a Jan Švejnar se budou muset v následujících měsících snažit, aby svoji volbu protikandidáta odůvodnili lépe, než že se jedná pouze o „Antiklause“. Prezident například jmenuje soudce Ústavního soudu. Jaké má Jan Švejnar názory na české soudnictví a jeho následující vývoj, se z médií zatím nedozvíme. Prezident se podílí i na zahraniční politice státu. Jaké jsou názory Jana Švejnara na další vývoj EU, reformy evropských institucí, ale i na takové nepříjemné věci jako je nezávislost Kosova či náš vztah k Rusku? Co si Jan Švejnar myslí o tolik diskutované americké raketové základně? U zvažovaných domácích „antiklausovských“ kandidátů, například Dientsbiera či Pitharta, je to jasné. Jejich názory a postoje jsou všeobecně známé. Profesor Švejnar je z tohoto pohledu nepopsaný list. Ne že by neměl s Českem kontakty, nebo že by neznal českou politiku. Nepochybuji o tom, že Jan Švejnar své názory má. A budou to názory zajisté opodstatněné. Avšak budou to názory, které mu nadále zaručí volitelnost u zelených a i u komunistů? Anebo se prostě bude volit „Antiklaus“, aniž by se pro jistotu o jeho názorech vědělo? Ve Spojených státech vedou uchazeči jednotlivých stran o kandidaturu na prezidenta již nyní nelítostný, avšak věcný diskusní boj. Dočkáme se něčeho podobného i u nás, nebo bude výběr prezidentských kandidátů pokračovat jen dalším taháním bílých králíků z klobouku?
Tomáš Jirsa, senátor
Nevědomost nebo farizejství?
Ad LN 7. 11.: SSSR hájil mír, tvrdí KSČM
KSČM ve své připomínce VŘSR uvádí, že SSSR garantoval světový mír a pomáhal utlačovaným národům. Formu této pomoci dodnes dokazuje Rusko v Čečensku, které bylo kolonizováno carským Ruskem, Sovětským svazem a současné Rusko v jeho bezohledné kolonizaci kvůli ropě pokračuje. Lze konstatovat, že jedinou koloniální velmocí v 21. století je už jen Rusko. Ani podíl SSSR na rozpadu koloniální soustavy nepatří ke kdovíjakým úspěchům: šlo o překotný nepřipravený přechod kolonizovaných území k samostatnosti. Nikdy v minulosti mnohé africké země nepostihlo tolik bídy, hladomorů a vzájemného vyvražďování jako po vyhnání kolonizátorů. Procházejí stejně hrůzným procesem, jakým prošla většina republik bývalého SSSR za vlády bolševiků. Stanovisko KSČM k VŘSR svědčí o tom, že se vůbec nepoučili z historie.
Tomáš Jurčík, Chomutov
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
