Kéž by jich bylo víc
Ad LN 25. 6.: Velká stávka? Ne. Velké rozpaky
V úterý 24. června, v den generální stávky, jsem se cítil bezpečně. Proč? Protože bylo možné potkat v ulicích policisty obou odrůd, městských i republikových. Dokonce jsem potkal strážníky v metru, a - což je téměř neuvěřitelné - i na stanici tramvají Vltavská, kam se strážci pořádku zřejmě bojí chodit, a proto to tam vypadá, tak jak vypadá. A tak, podle hesla, že všechno zlé je k něčemu dobré, stávku alespoň obden, když už to nejde denně! Jinou možnost, jak dostat strážce pořádku do ulic, nevidím. Ivan Žák, Praha, ivanzak@seznam.cz
Pohrdání voliči
Ad LN 23. 6.: Fundamentalismus podle zelených
Se zájmem a pochopením jsem si přečetl článek pana Stropnického. Řekl bych přesné a jasné. Ale - volil jsem Stranu zelených z nouze a se mnou asi tak třetina jejích voličů, která nevěděla, kam sáhnout. A protože politika je politika, docela by mne zajímalo, proč pan Stropnický pohrdá námi, těmi voliči, co stranu dostali do parlamentu?
Vůbec se nehněvám, a už vůbec nejsem žádný fundamentalista. Jenom nekradu. A jsem příznivec jaderné energie. A docela bych si přál, aby těch elektráren bylo šest a my bychom tu elektřinu vyváželi a doma jsme ji měli lacinější, a mohli tak využívat ekologických automobilů a zbavili se závislosti na bývalém Sovětském svazu, z jehož mírové politiky mně běhá mráz po zádech.
Také si myslím, že jsme poměrně malá země, a radar bychom si zasloužili! Když už pro nic, tak jen proto, abychom dali najevo kam patříme, a že právě bývalý Sovětský svaz nám může vlézt na hrb! Přeji příjemný rozkol ve straně a dlouhý život v opozici, a to i přesto, že samolibé modré ptáky nemám rád... Jan Bílek, Hradec Králové
„Kameňákovské“ vtipy nejsou pro Rakušany
Ad LN 25. 6.: Zelený Raoul: nestoudnost na kvadrát
Je třeba uznat, že vtipy Štěpána Mareše bývají někdy až přespříliš drsné a každému jejich humor, jak je vidět, příliš nesedí. Zejména těm, jak je známo, kteří si neumějí udělat legraci sami ze sebe, což o Němcích a Rakušanech platí až na prvním místě. Vždyť kdyby si připustili jakousi „trefu do vlastních řad“, viděli by zcela jasně, že z toho Češi nevycházejí také právě bez poskvrnky. Česká služka není v genech Rakušanů přece nic jiného než bavorský otec a jméno Priklopil také o něčem svědčí, není-liž pravda? A že Waldheim byl vlastně Václavík? Ale to jsou zřejmě věci, o kterých se s Rakušany a Němci moc hovořit nedá.
Řadu let jsem pracoval s rakouskými firmami a pobýval v Rakousku. V běžném rozhovoru mi Rakušané přiznávali, že se vlastně spíše cítí (nebo chtějí cítit) jako Němci a že pojem rakouské národnosti velké časti z nich prostě nesedí. O tom svědčí i zeměpisná jména - od jména Österreich je adjektivem Deutsch (např. Deutschwald, Deutschkreutz, Deutsch-Wagram atd.). Dokonce i rakouské rameno Dyje se jmenuje Deutsche Thaya, ze které se spojením s Moravskou (sic!) Dyjí stává společná Dyje/Thaya.
Příznačné je, že se ve světě vlastně nevyskytují rakouské menšiny.
Štěpán Mareš trochu pozapomněl na maďarské prababičky Rakušanů, ale to už by vídeňský guláš trochu příliš překořenilo. Je škoda, že Rakušané, sousedé nám v mnohých aspektech vlastně nejbližší, neumějí přijímat český „kameňákovský“ humor a stále se nějak cítí být něčím víc než ti, z jejichž středu pocházely jejich babičky a dědové.
Lubor Mojdl, Frýdek-Místek
Ministr Julínek dosáhl maxima možného
Ad LN 20. 6.: Julínek: u konce s dechem
Obdivuji ministra Julínka, že za neustávajících urážek opozice a populistického lavírování koaličních partnerů dokázal prosadit první část zdravotnické reformy a vytrvale směřuje k prosazení dalších kroků. Pokud mu odpůrci vyčítali spěch a nedostatek diskuse, nebudou se po avizovaném odložení zákonů na tyto záminky vymlouvat. Je načase, aby jeho protivníci, včetně těch z lékařské komory, uznali, že reforma je nutná a že je nejvyšší čas spolupracovat na jejím dokončení.
MUDr. Vít Šlechta, Libštát
Šikulové
Ad LN 25. 6.: Nejvlivnější intelektuál? Muslim
Turecký deník Zaman patří bratrstvu Fethullaha Gülena a tak pokud právě tento list zorganizoval s tak pronikavým úspěchem hlasování v anketě časopisu Foreign Policy, tak je to podnět k zajímavým úvahám. Především o šikovném využití internetu stoupenci tohoto hnutí, protože většina osobností na čelných místech žebříčku souzní s ideologií bratrstva a je pilně propagována na jeho internetových stránkách. Já jsem se začal o život bratrstva zajímat poté, co americký analytik Michael Rubin vyslovil domněnku, že se připravuje Gülenův návrat do Turecka a že by se tam Gülen mohl stát tureckým Chomejním. Tuto domněnku posiluje skutečnost, že 24. 6. zrušil turecký Nejvyšší soud veškerá obvinění vznášená proti Gülenovi a otevřel mu volnou cestu k návratu do vlasti. Je to náhodná časová shoda? Styl a prezentace jeho hnutí mi silně připomíná Církev sjednocení reverenda Moona na muslimský způsob: jako zárodek celosvětového sbratření a mezinárodní rodiny, ovšem je to ideologicky příliš přeslazené na to, aby to byla celá skutečnost. Myšlenku, že by američtí čtenáři vybrali zcela spontánně předložené pořadí osobností, považuji samozřejmě za pitomost. Miloš Hübner, Trnávka
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
