Ad LN 11. 5.: Řápková chce do sněmovny
Primátorka Chomutova Ivana Řápková prohlásila o ministru Michaelu Kocábovi, že za celou dobu svého působení ve vládě nepřinesl jediný smysluplný návrh a že jeho názory na počínání radnic, i té chomutovské, jsou nesprávné. A to ji prý přinutilo kandidovat do sněmovny.
Paní Řápková pozapomněla na to, že stejný názor jako Michael Kocáb zastává i ombudsman a to je nějaká autorita na zákony i lidská práva! Také zapomněla na to, že Kocáb neříká nic jiného než to, co je obsaženo ve vládní koncepci integrace Romů do společnosti. Je tedy dosti neinformovaná, což je povážlivé pro funkci primátorky. Problém nastane pro paní Řápkovou v okamžiku, kdy by se opravdu stala poslankyní, a to už pak znamená vyznávat politiku státní a vládní. Jak se s touto evidentní disproporcí hodlá vypořádat?
Na každý pád je však zřejmé, že s tou pravdou paní primátorky je to dost ošidné. Navíc by v parlamentu posílila omezené regionální politiky, jako jsou senátoři Kubera, Juřenčáková nebo Janáčková. Posílí tak pozice českého provincionalismu v parlamentu. To je dost špatné!
Karel Holomek, Brno
Kozel zahradníkem, politik odborníkem
Ad LN 15. 5.: Zubová: Skleníkové plyny? Neznám
Když se do sněmovny nedostanou, mohly by obě dámy (poslankyně Jacques i Zubová) přednášet na universitě třetího věku skleníkové plyny a biomasu. Podal bych přihlášku ke studiu, pokud by tam zápočty uděloval Jan Kraus.
Jiří Hora, Praha
Nenávist je mi cizí
Ad LN 27. 4.: Válka s Pravdou a Láskou?
Na jaře roku 2009, v sále plném svobodně zvolených parlamentářů, vzpomínám na zlomový rok 1989. Na obrovské vzedmutí občanské soudružnosti, touhu po svobodě, na první demonstrace, na euforii po zvolení Václava Havla prezidentem republiky, na májové oslavy v Plzni, na první svobodné volby. Na každém nároží dávala Havlova tvář lidem naději a víru.
Všech těch událostí jsem byla osobně účastna. „Sametem“ žila celá naše rodina, je navždy uložen v mém srdci.
Vážím si Václava Havla. Velmi. I přesto, že prodal Lucernu prominentu totalitního režimu. Zasloužil se o naši svobodu i o tu možnost svobodně nakládat se svým majetkem.
Bohumil Doležal se však domnívá, soudě podle jeho komentáře, že chovám v srdci nenávist! K tomuto urážlivému odsudku mu postačilo, že jsem se vymezila proti posunu ODS do středu politického spektra a proti tzv. pravdoláskovcům.
Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí – to bylo heslo Občanského fóra, širokospektrého hnutí odporu proti komunistickému režimu. To spojilo pod jedním praporem bojovníky za svobodu, vyznávající jinak zcela odlišné životní postoje i pohledy na uspořádání společnosti a řízení státu. Nezapomínejme, že tehdy bojovali pod stejným heslem v řadách OF mj. politicky různorodí disidenti, pozdější klausovci – zastánci volného trhu, svobodné soutěže a ochrany národních zájmů, i dnešní sociální demokraté.
Z pestrých řad OF vzešli také tzv. „pravdoláskovci“ – samozvaní „ryzí nositelé Pravdy a Lásky“, propagující řízení společnosti nikým nevolenými elitami. Já jejich vidění světa respektuji, ale nesdílím. Ctím pravidla volné soutěže politických stran a svobodu trhu, stejně jako solidaritu a odpovědnost jednotlivců.
Lásku a úctu k pravdě chovám ve svém srdci a věřím, že spolu se mnou všichni demokraté. Prosazuji konzervativně-liberální politiku a troufám si tvrdit, že Václav Havel nikoli.
Hledejte pravdu, pane Doležale, a nepište lži. Nenávist je mi cizí. Otupuje smysly a ohlupuje mysl. Eva Dundáčková, poslankyně za ODS
Pozdní rebelství
Ad LN 11. 5.: Šumava potřebuje klid zbraní
Po celá desetiletí psal Radovan Holub na podporu bezzásahovosti a Národního parku, jako tiskový mluvčí hájil toto stanovisko věrohodně i v médiích – a najednou otočí o 180 stupňů, cucá si z prstu neexistujících 30 procent divočiny (Jirsa z nich hned udělá 40 procent) a současné ekologické vedení parku je mu nakonec stejně zlotřilé jako to Žlábkovo dřevorubecké. Dokonce i zavilý odpůrce NP Tomáš Jirsa ho ve své přátelské reakci přivítá mezi své věrné s otevřenou náručí. Pravda, od práskačů na vlastní vedení typu Tlustého nebo Zubovové se Holub v dobrém odlišuje tím, že organizaci nepomlouvá v době, kdy je jejím členem, ale těsně po jejím opuštění. To však nic nemění na tom, že si nemohl najít méně příhodný okamžik.
Podobně jako radikálové na Blízkém východě kalí vodu zákonitě kdykoli, kdy se schyluje k nějakému kompromisu, i Holub, pokrytecky volající po klidu zbraní, zaútočí na současné vedení parku zrovna ve chvíli, kdy konečně ustoupilo tlaku obcí i všech rozumných lidí. Závazně vyhlásilo už pro toto léto nově otevřené hraniční přechody pro pěší, včetně toho, o který obce marně usilují už 20 let: přes Modrý sloup nejprve oklikou, a perspektivně přímo do centra bavorského parku, kde se na místě každý může přesvědčit (poté, co slezl sníh, který nejmenovanému letci z Vysočiny zakryl bohatý zelený podrost a následně i soudnost) o bludech našich prodavačů šumavské apokalypsy, tj. jak vypadá příroda, jíž už čtvrt století neřídí člověk motorovou pilou. Normální reakce by byla: je to krok správným směrem, naplňuje se, oč jsem i já usiloval. To by ovšem v bývalém tiskovém mluvčím nesměla zvítězit zhrzenost nad kritickou soudností.
Vladimír Just, vjust@tiscali.cz
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
