Aut, která dokážou navodit opravdové potěšení z jízdy za relativně málo peněz, postupně ubývá. Čím to je? Možná i tím, že výrobci v tomto segmentu vycítili prodejní potenciál. Tato auta totiž stojí dvojnásobek základního modelu, ale přitom na nich není dvakrát tolik železa nebo plastů.
Jak ale tato auta učinit zajímavější i pro lidi, kteří nechtějí vysloveně sportovní auto? Aby se jich prodalo víc, musejí se snáze řídit. Jinak řečeno, musejí být více kompromisní a nabízet kromě dravosti spíše určitou dávku komfortu.
Díky tomu se cílí na zákazníky, kteří se v automobilech příliš nevyznají, avšak často doufají, že se s image „závodníka“ vyčlení z davu. Tato auta proto musejí mít dramatické průduchy, spojlery a vůbec agresivní detaily. Na tom, zda jsou tyto doplňky skutečně funkční, nesejde.
A aby takový balíček sportovního auta byl dokonalý, potřebuje nějaký argument, který mu dodá neodolatelnosti. Hodí se cokoliv. Někdo zvolí číslo udávající největší výkon, jiný točivý moment, další se rozhodne, že ho vezme na nějaký slavný okruh (osvědčeným receptem je německý Nürburgring) a za předem nespecifikovaných podmínek zajede další z rekordních časů. Zbytek už doladí marketingová oddělení, která novinku šikovně provážou se slavnějšími předky.
Co ale zbývá opravdovému automobilovému nadšenci bez neomezeného rozpočtu na pořízení a hlavně provozování sportovního auta? Tomu, kdo nehledá image ani rychlost na dálnicích, ale je lačný po opravdové radosti z jízdy, nekompromisním projevu a lehkosti v zatáčkách? Popravdě řečeno, aut, která by toto nabízela, není mnoho. A když jsou, tak jsou v očích laické veřejnosti považována často za odpadlíky. Vždyť kdo by řekl, že ze současných sportovních aut si opravdu hodně potěšení užijete třeba za volantem Renaultu Twingo RS Cup nebo třeba základní verze Lotusu Elise?
