PRAHA Malba, která zachycuje dolování stříbra v Kutné hoře, je i v celoevropském kontextu mimořádná svým detailním vyobrazením práce horníků i úpravy rudy. Jde o významnou památku české knižní malby významem souměřitelnou s fragmentem iluminované Dalimilovy kroniky, který byl v roce 2005 zakoupen Národní knihovnou ČR. Katalog Sotheby’s dokonce uvádí, že jde o „jednu z největších a nevýznačnějších sekulárních záalpských iluminovaných miniatur“, cenu odhaduje na 200 - 300 tisíc liber (5,8 - 8,7 milionu korun). Dražba většinou začíná na asi dvou třetinách odhadní ceny.
Jde o panoramatický frontispis z neznámé kutnohorské chorální knihy pocházející z 90. let 15. století a tvoří jej dva spojené pergamenové listy o rozměrech 645mm krát 443mm. Ředitel Galerie Středočeského kraje Jan Třeštík vysvětluje, že byla skoro sto let nezvěstná. „Byla reprodukována v německy psané odborné literatuře v roce 1929, kde je uvedena jako vlastník soukromá sbírka ve Vídni. Od té doby zůstávala v povědomí mezi českými specialisty na středověké iluminace.“ Vedení galerie se o dražbě dozvědělo od Milady Studničkové z Ústavu dějin umění Akademie věd, která je naší přední odbornicí na iluminované rukopisy 15. století. „Přímo v Londýně list ověří odborník Národní knihovny Zdeněk Uhlíř,“ dodává.
Dílo bystrého pozorovatele Malba je údajně v dobrém stavu, oba spojené listy jsou položeny na papír z 19. století a vhodně zapaspartovány. Miniatura zahrnuje množství výjevů rozložených do dvou hlavních celků. V jejím pozadí je v mnoha výjevech znázorněno téma těžby a zpracování železné rudy. Popředí listu zpracovává ražení mincí v prostoru pojatém jako průhled do Vlašského dvora.
Podle odborníků je po umělecké i obsahové stránce na vysoké úrovni a oproti jiným srovnatelným iluminacím je námětově obohacena o další fáze zpracování stříbrné rudy, o její tavení a slévání v pecích i o práci mincířů a razičů mincí. Je rovněž komponovaná s větší snahou rozčlenit obrazovou plochu pomocí staveb a dějových center, malíř už pouze nekupí jednotlivosti vedle sebe, ale diváka více vede. V posudku se konstatuje, že malíř byl zřejmě „vybaven důvěrnou znalostí hornického života, bystrým pozorovacím talentem, smyslem pro věcné a názorné zpodobení všech jednotlivých báňských úkonů, ale i citem pro komický, mravoličný detail. Důmyslně kombinuje nadhled, s průřezem terénu, s průhledem do nitra země, v němž se odehrávají důlní práce.“
