„Úplně poslední návrh, který ale ministr financí Kalousek předminulý týden stáhl, se týkal celé oblasti závodního stravování a počítal s tím, že firmy by měly stravování ve stejném režimu jako například mzdy: čili ze stravenky i jídla v práci by zaměstnanec musel začít platit daň a sociální pojištění. Neexistoval by pak jediný důvod, proč by firmy měly na závodní stravování přispívat, a to by dlouhodobě přineslo jen negativa.“ Otázku, zda současný systém neznevýhodňuje zaměstnance například proti živnostníkům, slyšel manažer očividně už mockrát. „Zvýhodnění není jen otázka stravenek, ale celého závodního stravování. V ČR působí asi pět milionů ekonomicky aktivních lidí, z nichž zaměstnanci tvoří čtyři miliony. Vládě navíc nic nebrání tuto diskriminaci napravit, pokud by chtěla. Na Slovensku si mohou živnostníci dát do nákladů i stravování, technologicky to rozhodně jde.“ Never say never again Miroslav Sedlák vystudoval provoz a ekonomiku na Vysoké škole zemědělské a krátce „před koncem socialismu“ nastoupil do tehdejšího národního podniku Fruta Brno. Dnes to hodnotí jako své historické štěstí a možnost být ve správný čas na správném místě. „Během dvou let došlo k revoluci, což byla konstelace, která zásadně ovlivnila mou další kariéru. Z podniku totiž odešla stará garnitura vedení a já zažil v poměrně mladém věku neuvěřitelný vzestup přes funkci vedoucího obchodního oddělení až po náměstka. Krátce nato jsem si uvědomil, že to bylo až nepřirozeně rychlé: běžně by do těchto funkcí člověk rostl 10 až 15 let. Svým způsobem to byla unikátní příležitost.“
Pak přišly další změny, které vedly manažera k revizi mnoha „životních nastavení“ a zanechaly v něm už zmíněné krédo: Nikdy neříkej nikdy. „V Brně jsem postavil barák, dávali jsme ho dohromady spolu s bratrem, měl jsem k němu silný citový vztah a říkal si, že kvůli němu nikdy z Brna nepůjdu. Jenže jsem se díky práci ve Frutě potkal s lidmi s Coca-Coly a v září 1991 jsem už tak byl v úplně první várce zaměstnanců, které tu Coca-Cola nabírala. S jedním Australanem jsem dostal na starost vybudování distribučního centra v Brně. Práce v Coca-Cole byla něco absolutně nového, jako kdyby vás ze Sovětského svazu najednou odvezli do Ameriky. Centrum jsme postavili a já dostal další úkol: už samostatně otevřít pobočku na východním Slovensku. To bylo v červenci 1992, těsně po volbách, které rozhodly o rozdělení Československa. Odjížděl jsem tam s obavou a při jednáních jsem pro jistotu říkal, že jsem z Moravy. Hodně mi také pomáhala brněnská značka na autě – mít tam tehdy pražskou značku, asi by auto nevydrželo v celku. Byla to další ohromná zkušenost: v Košicích jsem do té doby nikdy nebyl a najednou jsem tam musel do tří měsíců otevřít distribuční depo, postavit sklady, najmout lidi a začít konkurovat Pepsi, která právě v Košicích po léta měla výrobní závod. Ale povedlo se to, na podzim jsme zastoupení spustili.“
V lednu 1993 se Sedlák vrátil ze Slovenska zpátky a dostal na výběr mezi prací v Brně nebo v pražské centrále Coca-Coly. Po nelehkém rozhodování zvolil to druhé. „Mám rád změnu, pohyb a vývoj. Manželka doma Brno oplakala, ale rozhodnutí padlo.“ Nálepka na dveřích Ve funkci manažera Coca-Coly se také poprvé setkal se značkou Sodexo. „Zodpovídal jsem za třetinu prodeje Coca-Coly v ČR a do mých povinností patřilo provádět po trhu zahraniční návštěvy, což byly napůl inspekce. Jednou z komunikačních strategií Coca-Coly je maximální viditelnost na místě prodeje, k čemuž patří také vylepování nálepek na vstupní dveře restaurací, kde byla k dostání. Když jsem takhle prováděl jednoho Američana, zeptal se mě, co za firmu je to Sodexo, která má nálepku na každých dveřích, zatímco Coca-Cola jen na každých desátých.“
Přímou nabídku od Sodexa dostal Sedlák koncem roku 1998, kdy firma hledala obchodního ředitele. Nabídku přijal a osmého února 1999 do Sodexa nastoupil. „Tři měsíce poté, co jsem nastoupil, odešel generální ředitel Sodexo Pass řídit Sodexo ve Francii a já dostal o necelý rok později nabídku vést Sodexo Pass v Česku a na Slovensku.“ Dynamika technologií Zatímco v Coca-Cole zažil období dynamického rozvoje z nuly, v Sodexu se podle Sedláka dynamika projevuje jinak – například množstvím produktových a technologických inovací. „Jedna z falešných představ o stravenkách je ta, že je to triviálně jednoduchá záležitost. Není to tak, tlak na IT systémy a na rozsah zpracovávaných dat je enormní. Každá stravenka má čárový kód a sledujeme ji po celou dobu jejího oběhu, víme, kudy se do něj dostala, a hlídáme, odkud se k nám vrátí. Pro některé firmy nabízíme stravenky jako vysloveně personalizovanou službu. Třeba ČEZ používá specifickou službu balení až na úroveň jednotlivých zaměstnanců, každý z nich dostává jiný typ skladby stravenek. Byli jsme první, kdo na trhu zavedl reálné on-line obchodování, až po nás s ním přišly masově banky. Spravujeme také obrovské množství finančních prostředků. Jejich tok dělá přes sedm miliard korun ročně a my je musíme do posledního haléře vyúčtovat. Restaurace nám musejí důvěřovat, že za ty kusy papírků, které vyberou, dostanou od nás zaplaceno. Přičemž zákazníci v minulosti zažili i případy, že někteří menší vydavatelé stravenek zkrachovali a peníze od nich zmizely někde v oběhu.“
Na firmě manažer nejvíc oceňuje lidi a firemní kulturu. „Sodexo zaměstnává 350 tisíc lidí po celém světě, ale s jejím zakladatelem, který je až dosud předsedou správní rady, se přesto můžete docela normálně pobavit. Tahle kultura prostupuje celou firmou. Není direktivní, nechává možnost dělat si věci po svém. Není to McDonalds, který má za své krédo, že jeho produkt je všude stejný. U nás naopak platí, že co země, to lokální podoba naší služby. Takže v Česku jsme česká firma s francouzskými vlastníky.“
***
MIROSLAV SEDLÁK Rodina: „Šťastně ženatý, dvě děti ve věku 18 a 20 let, takže už přicházím do té druhé fáze rodinného života, kdy děti začínají žít samostatně, i když zatím pořád bydlí s námi.“ Auto: „Dlouho jsem byl věrný skupině Škoda VW, a protože máme psa, volil jsem kombíky, neumím si bez nich představit život. Aktuálně pořád sázím na německou značku, ale přesedlal jsem na BMW.“ Oblíbená hudba: „Poslouchám většinou hudbu v autě, buď country, nebo mám rád francouzské šansony, ale hodně často mi hraje i rádio, nejen cédéčka. Doma i vzhledem k intenzitě svého života nemám moc chvil, abych si sedl k poslechu.“ Volný čas: „Do čtyřiceti jsem prožíval období obrovských dynamických změn, mockrát jsme se stěhovali, už jsem si někdy připadal jako voják z povolání. Pak přišla doba, kdy tyto věci ustaly – a já najednou cítil určité vakuum. Tak jsem začal z vnitřní potřeby rozvíjet své koníčky. Koupil jsem si kolo, a protože jsem za mlada pro zábavu jezdil na motorce, pořídil jsem si i motorku. Bydlíme nedaleko od letiště, tak jsem tam jednou zašel a ptal se, jak si lze udělat pilotní průkaz. Zjistil jsem, že na ultralighty to tak těžké není, tak jsem ho získal a rekreačně začal létat. A rád cestuji, to je aktivita, která nikomu neškodí.“ oblíbená dovolená: „V teple a v pohybu. Válecí dovolenou vydržím tak tři dny.“
