Hollywoodská tvorba slavného českého herce nám zůstává takřka utajena.
Nedávno jsme viděli v televizi film Zvony pro Adano, ve kterém hraje italského kněze. Ale Hugo Haas režíroval ve vlastní produkci i patnáct filmů. Čtyři z nich uvede Česká televize během prosince.
Doma hrál titulní a hlavní role, za velkou louží bral vděčně i malé epizodky. Naučil se anglicky, ale stejně musel, tak jako mnozí exulanti, přijímat především úlohy cizinců, v jejichž promluvách cizí akcent nevadil. Jeho galerie mužů nejrůznějších národností je velmi pestrá: ruský partyzán, francouzský starosta, mexický učitel hudby, dánský karbaník, rumunský podvodník, alžírský udavač, německý pekař v období kolonizace Ameriky. Představoval i korsického banditu a pochvaloval si, že konečně dostal roli, díky níž ho posadili na koně.
Český režisér Gustav Machatý, proslavený po celém světě Extází, se marně natahoval po hollywoodských hroznech. I pro něho rostly moc vysoko. Když natáčel film Žárlivost, jehož dramatický děj se odehrává v prostředí irských přistěhovalců, projevil dobrou vůli a obsadil kolegiálně svého krajana také do role cizince. Američtí diváci nepoznali, ze které země pochází zestárlý a opuštěný muž, třebaže se jmenoval Hugo Král a na stěně pokoje měl pověšený i obrázek s typickou siluetou Hradčan.
České stopy
V roce 1951 režíroval Hugo Haas svůj první americký film, který nazval Pick up (Sebranec). Děj je povědomý nejen čtenářům znalým české literatury, ale i filmovým divákům. Osamělý stárnoucí muž se zamiluje do krásné dívky, s níž se seznámil na pouti, a přivede si ji do svého domku. Ohluchne, ale když zase nečekaně začne slyšet, odhalí, že manželka ho podvádí s mladým milencem. Ano, debutující režisér, autor, producent a rovněž představitel hlavní role získal povolení od Josefa Kopty, že může vytvořit originální adaptaci jeho novely Hlídač č. 47. Klamaný manžel se jmenuje Jan Horák a na nočním stolku má, jak je detailním záběrem zdůrazněno, fotografii prezidenta T. G. Masaryka. Ve vlivném časopisu Variety označili film jako „sleeper“, což znamenalo ve filmařské hantýrce „nečekaný šlágr“.
Hugo Haas si rád dával česká jména. Slavného pianistu Pavla Marvana představuje ve filmu Podivné okouzlení, osamělý hodinář a vdovec z melodramatu Dívka na mostě, který zachrání před sebevraždou mladou matku a ujme se i její malé dcerky, se jmenuje David Toman. Historické drama Ženu bližního svého, odehrávající se na moravské vesnici v polovině 19. století, natočil podle předlohy Čechoameričana Oskara Jellinka. Skladatel Václav Divina použil pro scénickou hudbu pasáže z děl Bedřicha Smetany. Haasův soudce, ale byl to vlastně rychtář, se jmenuje Rafael Vojnar.
Film Zadržte zítřek, v němž Haas výjimečně nehrál, až příliš nápadně upomíná na základní motiv Kischovy Tonky Šibenice. Vrah, který má být nazítří popraven, si přeje, aby se mohl vyspat s hezkou holkou. Žádná z prostitutek se nechce nechat přemluvit, až se nabídne dívka, která se pokusila o sebevraždu a další život je jí lhostejný. S napsaným scénářem a s vybranými veškerými úsporami hledal Hugo Haas vhodný ateliér.„Chodíval jsem vždy kolem jednoho studia, které bylo uzamčené a vymřelé. Nechal jsem si je otevřít a vešel jsem tam. Bylo v bezvadném stavu. V jedné místnosti jsem nalezl hromadu ozubených kol a podobných věcí. To jsem poznal, patřily k dekoraci Chaplinovy Moderní doby. Jedno z těch ozubených koleček jsem si tehdy vzal hned s sebou, a mám je dodnes - jako upomínku.“ Hugo Haas toužil završit svou hollywoodskou tvorbu novou verzí Čapkovy Bílé nemoci. Filmová adaptace, kterou režíroval ještě v předválečném Československu a v níž, stejně jako v jevištní premiéře, vytvořil doktora Galéna, byla uvedena v době války i v americké distribuci. Držitelka autorských práv, Olga Scheinpflugová, svolila, ale je možné, že producent Haas už neměl pro Haase tvůrce nutné prostředky.
Doma už si nezahrál
Některé z filmů, které Hugo Haas natočil v Hollywoodu, už jeden český divák, velice erudovaný, viděl před čtyřiceti lety. Jiřímu Krejčíkovi je promítal ve svém vídeňském bytě sám jejich tvůrce. Český režisér navštívil svůj herecký idol, aby mu nabídl roli doktora Vitáska v úvodní povídce čapkovského filmu Čintamani a podvodník. Hugo Haas byl možností točit opět doma, navíc po boku milované Olgy Scheinpflugové, nadšen, ale nakonec - s výmluvou na zhoršující se zdravotní stav - odmítl.
Jiří Krejčík neskrýval své rozpaky, ale zveřejnil je až v obsáhlém nekrologu nazvaném Za Hugem Haasem: „Je to stejně úctyhodný výkon, když si uvědomím, že tohle všechno natočil za pár natáčecích dnů. A sám to zahrál, zrežíroval a sám zaplatil a nesl i riziko, že to nikdo nekoupí, že prodělá poslední a že mu zůstanou jen dluhy, směnky a soud. Pane Haasi, to musely být starosti, největší vaše starosti jako producenta. Ještě štěstí, že vás režisér poslouchal a hlavní herec taky! Ten veliký herec hrál tak nádherně, že se dalo i zapomenout, že film, celá jeho technika je primitivní, zastaralá, námět že je slabý a vše že je natočeno v chvatu.“
Nuceným odchodem z vlasti se uzavřela velkolepá epocha Haasovy komediální tvorby. Pak už hrál dramatické a tragické postavy; filmy, které stvořil jako autor a režisér a v nichž také hrál, jsou melodramatickými a nostalgickými příběhy stárnoucích mužů, kteří podlehli šalbě a bláhově se domnívali, že by mohli trvale získat lásku mladé ženy.
Vystřízlivění je bolestné, ale smířlivé. V trpkém úsměvu poznání je patrný záchvěv ironie. A tak opuštěni manželkami a svými nejbližšími žijí Haasovi hrdinové jen s věrnými psy. Podle modelu svých filmů tak strávil konec života i Hugo Haas.
***
Americký Haas na ČT
Po čtyři neděle můžeme sledovat na ČT 1 vždy od 15 hodin čtyři hollywoodské filmy, které vytvořil Hugo Haas v čtyřjediné podobě producenta, autora, režiséra a hlavního představitele, za což si vysloužil uznalou přezdívku „prolific quadrille-threat man“, tedy „plodný čtyřnásobný postrach“. Filmy už svými názvy zdůrazňují ženské téma:
9. 12. Dívka na mostě (1951)
16. 12. Ženu bližního svého (1953)
23. 12. Jiná žena (1954)
30. 12. Lizzie (1957)
